Skáče od čtyř let a chce být nejlepší na světě. František Holík už nakukuje do reprezentace
Ve čtyřech letech začal skákat na lyžích, vyhrál dětské turné čtyř můstků a sní o tom být nejlepší na světě. Řeč je o osmnáctiletém Františku Holíkovi. Vedle Vojtěcha Štursy, Tomáše Vančury nebo Viktora Poláška je jedním ze závodníků mladé nastupující generace a mužem, který je považován za velký český talent.
„Kdybych lítal v oblacích, tak by mě srovnali. Jsem si vědom, že asi talent jsem, ale musím makat,“ říká František Holík. Pochází z Mělnicka, z Polabské nížiny. Přesto si oblíbil skoky. Ve třech letech začal lyžovat za dohledu tatínka a o rok později už skákal.
Ovlivnil ho televizní přenos. „Chytilo mě to. Chtěl jsem všude skákat. Skákal jsem z gauče, ze schodů. Když jsme byli na lyžích, tak jsem po tátovi chtěl, aby mi stavěl sněhové můstečky,“ vypráví.
Když se Františkovi narodil mladší bratr, skákal i přes něj. To už maminka nevydržela a začala shánět skokanský klub. Jako první se ozval trenér Zdeněk Remsa z Lomnice nad Popelkou. Rodiče malého Fandu na tréninky nejprve vozili, po půl roce udělali zásadní rozhodnutí – přestěhovat se.
„Zeptali se mě, jestli mě to opravdu baví. Měl jsem pět minut na rozmyšlenou, ale hned jsem věděl, že chci, ale počkal jsem. Pak se rodiče snažili najít nějaký dům nebo podnájem a když mi bylo čtyři a půl, tak jsme se stěhovali. Za to jim moc děkuju,“ vzpomíná František Holík.
Postavit se ale na můstek a skočit z něj, navíc ve čtyřech letech, vyžaduje velkou porci odvahy. František ale chtěl na větší a větší můstky, už v sedmi letech skákal v polském Zakopaném na můstku s konstrukčním bodem 85 metrů.
Už závodil i s absolutní špičkou
„Strach jsem necítil, naopak jsem byl rád, že můžu letět daleko. A pořád mě to drží,“ usmívá se.
Už jako malý dokazoval, že v něm vyrůstá velký talent. Dvakrát ovládl neoficiální žákovské mistrovství světa. Dětského Turné čtyř můstků se směl zúčastnit pětkrát, pokaždé ho ovládl.
Mezi dospělými jsou zatím jeho největšími úspěchy 9. a 12. místo na závodech Kontinentálního poháru, okusil už i atmosféru SP. „Probojoval jsem se z kvalifikace a v závodě jsem nebyl poslední, to mě taky potěšilo. Byl to úžasný zážitek, sice to bylo v Japonsku, ale tam už to nikdo nevynechává.“
A kam by chtěl někdy v budoucnu doletět? V osmnácti letech si malé cíle nedává. „Když už to dělám, chtěl bych samozřejmě být nejlepší. Snažím se pro to dělat všechno a obětovat tomu hodně času. Rád bych jednou byl nejlepším skokanem na světě,“ věří si František Holík.
