Na starém můstku v Garmisch-Partenkirchenu dokázal Jakub Janda vyhrát. Na tom novém se dnes obával, jestli postoupí z kvalifikace. Nakonec se mu to podařilo, byť skončil devětatřicátý za 121,5 metru. Nejen Jakub Janda, ale i všichni jeho soupeři se museli vyrovnat s počasím, které je zase pořádně potrápilo. K mikrofonu si českého skokana pozval reportér Tomáš Kohout.

18:44 31. prosince 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jakube, základní cíl, tedy postup z kvalifikace, jste splnil, co k tomu dodat?

„Necítím se ještě nějak dobře, dneska mě trošku pobolívá hlava, tak doufám, že zítra v závodě to bude lepší.“

Jak jste zvládli přesun z Oberstdorfu, jak dlouho to trvalo a zanechalo to na vás nějaké stopy?

„Cesta byla docela dlouhá, protože bylo hodně sněhu a navíc celou dobu chumelilo. Jeli jsme snad tři hodiny, byla jsem rád, když jsem se konečně dostal do postele.“

Stihl jste se v autě prospat, nebo to bylo jenom těch nějakých šest hodin na hotelu?

„Jenom v posteli v hotelu, v autě jsem se teda moc neprospal.“

Jaké to je, když zase přijedete na závod, kde panuje nepříliš příznivé počasí? Neříká si už skokan, že by mohlo vylézt sluníčko a vítr foukat proti?

„To by bylo ideální, bohužel počasí nám moc nepřeje, podmínky se neustále mění – sněžilo, pak přestalo, u naší skupiny začalo dokonce pršet. Není to příjemné.“

Jaké je nejhorší počasí pro skokana, které může mít?

„Sněhová vánice, silný vítr a minus patnáct stupňů.“

Jaké počasí byste si tedy přál pro novoroční závod?

„Už jsme skákali i v takovém, jaké jsem zmínil před chvílí. Ale přál bych si sluníčko, co nejlepší podmínky.“

Věříte přísloví ‚Jak na Nový rok, tak po celý rok.‘?

„Zatím se mi to nesplnilo.“

Tomáš Kohout, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít