Slovenský biatlon má proti českému jeden primát - medaile z olympiády
Ještě před rokem Slovensko stále čekalo na první olympijskou medaili z biatlonu. Pak přišly Hry ve Vancouveru a cenné kovy byly na východ od našich hranic rázem tři. Dva získala Anastasija Kuzminová, jedním přispěl Pavol Hurajt.
Pavol Hurajt to může brát jako opožděný dárek ke včerejším třiatřicátým narozeninám. Když se za jeho dosavadní kariérou ohlédneme, zjistíme, že měla dva vrcholy, konkrétně dvě sezony.
Dosvědčuje to i Hurajtův profil na stránkách Mezinárodní biatlonové unie, ve kterém se zobrazuje dvanáct nejlepších výsledků - všechny jsou právě z dvou zimních sezon: 2003/2004 a 2009/2010.
V té dřívější stál dvakrát na stupních vítězů v závodě Světového poháru, ale co je to proti bronzu z olympiády, který vytáhlý Slovák získal loni ve Vancouveru. A to, jak sám říká, díky tomu, že se všechno "sešlo".
„Byla to zodpovědná příprava, načasování běžecké a střelecké formy. My Slováci nemůžeme běhat celou sezónu - až od listopadu do března. Nějaké zaváhání, ať už špatná forma, špatná střelba nebo špatný výběr lyží, tak to nás odsouvá dozadu. Když se k tomu připojí ještě nepříliš dobrá běžecká forma, tak je to trošku trápení.“
Když Pavol Hurajt zmiňuje trápení, ví moc dobře, o čem mluví. V tomto ročníku Světového poháru totiž bodoval jen třikrát, pokaždé ještě před Vánoci a pokaždé umístěním ve třetí desítce, opakovaně mu k bodům nepomohl ani po střelecké stránce bezchybný závod. Tak jako například ve sprintu v Ruhpoldingu. „Běžecky se trápím, takže s tím určitě nejsem spokojený.“
Větší popularita biatlonu na Slovensku
Ale zpět k radostnějším okamžikům Hurajtova biatlonového života. Výkony na olympiádě, kde k bronzu ze závodu s hromadným startem přidal ještě pátou příčku z vytrvalostního závodu a sedmou ze sprintu, mu vynesly druhé místo ve slovenské anketě o Sportovce roku 2010.
„Na Slovensku je hodně dobrých sportovců. Jsem rád, že jsem mezi nimi byl minulý rok. A dělám všechno pro to, abych byl i nadále,“ odkazuje se Pavol Hurajt znovu k víře v "lepší příští".
Asi není třeba zdůrazňovat, že na trůn pro nejlepšího slovenského sportovce usedla další zástupkyně biatlonu, Anastasija Kuzminová, a to díky zlatu a stříbru z Vancouveru. Pro bývalé federální partnery to byly vůbec první olympijské medaile z tohoto sportu.
„Myslím, že je trošku větší zájem o biatlon na Slovensku. I když v minulosti proslavily biatlon ženy – čtvrtým místem na zimních olympijských hrách v Naganu, Nasťa a já jsme přitáhli Slovensko k zimním sportům a ukázali jim, že biatlon je zajímavý. Myslím, že teď má určitě větší sledovanost, větší popularitu,“ potvrzuje Pavol Hurajt.
To český biatlon má sice ze světových šampionátů cenných kovů mnohem více než slovenský, na první zpod pěti kruhů ale stále čeká.
