Slovinci po lehčím upgradu objevili nový národní sport, lety na lyžích
Někdy stačí hodně málo k tomu, aby tisícovky lidí začaly šílet radostí. A když jde o boj, nic tak nepotěší jako vítězství, navíc když sportovec vyhraje doma. Nejen jeho blízcí ho pak oslavují a vynášejí do nebes. A platí to i když se z nich právě snesl jako třeba slovinský letec na lyžích Robert Kranjec.
Způsobit davové šílenství tisícovek diváků je celkem snadné, když se to umí. Vyprávět by o tom mohly hudební legendy, schopnější z politiků, ale i skokani na lyžích. Diváky pod Letalnicí oborovsky hecoval hlasatel, který byl sám v transu.
Vše se schylovalo k triumfu domácího miláčka, ale 218 a půl metru uletěl Švýcar Simon Ammann a obecenstvo zamrazilo z jiného důvodu, než se sluníčko schovalo za kopec a už to nebylo jen na triko s krátkým rukávem. Kromě alkoholu, který do sebe lili, Slovince záhy zahřál jejich krajan.
Dlouhých 24 let čekali Slovinci v Planici na tuhle chvíli. Tehdy se radovali, když triumfoval legendární Primož Ulaga. Nikdo se proto tomu nadšení nedivil. Samotnému vítězi se ale hlavně pořádně ulevilo.
„Jsem šťastný, že jsem uspěl. Nebylo mi lehko. Trenér Goran Janus mi cestou sem pověděl: Vyhraješ, to je jasné. Žena mi také doma říkala, že nepochybuje, že vyhraju. Říkali mi to všichni a táhnul jsem to s sebou jako břemeno. Tím vítězstvím jsem ze sebe shodil asi třicet kilo. A po dopadu to bylo výtečné,“ přiznal se na tiskové konferenci Robert Kranjec.
Vedle sedící Simon Ammann, který s ním prohrál, se hned zeptal, jak dlouhé měl tedy lyže. Narážel tak na pravidlo BMI, že příliš lehcí skokani je musejí mít krátké. Ale on se Kranjec toho břímě určitě zcela nezbavil.
Dnes by se měl počet diváků vyšplhal prý ke 40ti tisícům. A většina jich bude od 10ti hodin držet v týmové soutěži zase palce Slovincům.
