Srub, palanda a sendviče. Navštívili jsme Aurdal, kde Šárka Záhrobská rostla v šampiónku
Blankytná obloha a slunce zář navozují dojem severské idyly. Sjezdařský areál nad městečkem Aurdal je ve všední den dopoledne liduprázdný, jen tu a tam se stane, že kotva lyžařského vleku má koho táhnout vzhůru. Dag Rolfsen nastavuje tvář zimním paprskům, kochá se pohledem do údolí a vypravuje.
"Teď jsme asi 750 metrů nad mořem. Už v říjnu tu bývá taková zima, že se dá sjezdovka uměle zasněžovat. Támhle vpravo je cílový prostor závodů kategorie FIS, které tu Šárka jezdívala. A tenhle srub před námi, to je chata našeho lyžařského klubu. Tam si Šárka oblékala startovní čísla, odpočívala nebo si připravovala sendviče," vzpomíná Dag.
Zblízka jsme navštívili norský Aurdal, místo prvních lyžařských krůčku Šárky Záhrobské
Je mu osmapadesát let a s rodinou Záhrobských se přátelí už půl druhého desetiletí. Na počátku byl dopis. "Pan Záhrobský mi tenkrát psal jako řediteli závodu, který tady v Aurdalu měl jet jeho syn. Sháněl ubytování. Teď vím, že papá Záhrobský je silná, charismatická osobnost, ale tenkrát, když prosil o co nejlevnější ubytování, na mě působil jako tichošlápek," usmívá se při pomyšlení na první setkání s Petrem Záhrobským Dag Rolfsen a dodává:
"Nechal jsem ho i s dětmi zadarmo bydlet v jedné z chatek, které mi patřily. No a od té doby ke mně Záhrobští po léta přijížděli každý rok a jsme vynikající přátelé," říká Dag a nabízí mi místo v autě, aby mě vyvezl nad sjezdovku a ukázal mi srub, ve kterém rodinka Záhrobských kdysi přebývala. Schválně, jestli se bude shodovat s představou, kterou mi navodily vzpomínky Šárky Záhrobské.
Otec Záhrobský? Poznal jsem ho jako tichošlápka...
"Aurdal,to byly vlastně začátky. Nejdřív bráchovo, kdy se jezdilo na závody FIS do Norska, buď na podzim nebo potom na jaře. Jako malá jsem ho doprovázela, když jsem ještě nezávodila mezi juniory. A potom moje začátky, nějaké první dvě sezony. Aurdal je vlastně malá vesnička se dvěma vleky a za umělého osvětlení se tam jezdily slalomy, obří slalomy a bylo to tam hrozně příjemný. Nejsou tam klasický hotely, ale takový skandinávský chaloupky, chatičky, kde se bydlí," vybaví si i po letech Záhrobská.
Není těžké tomu uvěřit. Romantika každým coulem. Z jedné strany zamrzlé jezero, z druhé strany lyžařský svah a panoramatická vyhlídka. A mezi tím jedna malebná chatka vedle druhé. Dag zastavuje u té, kterou kdysi propůjčil Záhrobským.
"Stačí si nandat lyže a můžete vyjet. Potom se necháte vyvézt vlekem a jste zase doma. Žádné auto k tomu nepotřebujete, nic takového. Možná se to nezdá, ale uvnitř srubu je palanda, takže se tam klidně vyspí až pět lidí. A tahle dřevěná nádoba tady venku, to je něco na způsob sauny. Napustíte tam teplou vodu, vlezete si tam a pak se chladíte ve sněhu. Ani nevím, jak se to jmenuje, není to norský vynález," vysvětluje mi Dag, který se ne vlastní vinou dostal do zvláštní situace.
Šárce jezdí fandit, s jejím otcem hraje golf
Šárce jezdí příležitostně fandit a zároveň se často navštěvuje s jejím otcem Petrem. Dokonce s ním hraje golf. Udržuje tak přátelské vztahy s oběma Záhrobskými, kteří po svém lyžařském rozchodu vzájemně prakticky nekomunikují. "Oba jsou silnými osobnostmi, zarputilí, ambiciózní. A v Šárce prostě uzrálo rozhodnutí, že půjde svou vlastní cestou. S papá Záhrobským mluvím často, takže vím, jak je pro něj těžké tohle přijmout. Ostatně sám mám dvě dcery, takže se do jeho situace umím vcítit," poznamenává Dag a pokračuje v povídání o Petru Záhrobském:
"Myslím, že je stále přesvědčený, že nejlíp umí svou dceru trénovat právě on, a její současné výsledky ho trápí. Mám pochopení pro obě strany, ale z Šárčiných výkonů jsem trochu rozpačitý. Možná se cítí spokojeně, ovšem po sportovní stránce se potřebuje vrátit na stupně vítězů. Ale myslím, že to zvládne," předvídá Dag Rolfsen. Muž, který poznal dětskou tvář, viděl radost světové šampiónky a teď z Norska na dálku pozoruje trampoty Šárky Záhrobské.
