Tomáš Kohout: Biatlonista Vítek si velkou kritiku nezaslouží
Zdeněk Vítek pohřbil naděje české biatlonové štafety na mistrovství světa. To sloveso se objevovalo v referátech o závodu v německém Ruhpoldingu, který Vítek skutečně ostatním pokazil. Reportér Tomáš Kohout se ale Zdeňka Vítka zastává.
Němci by o něm napsali, že je ‚Panne-mann‘, tedy něco jako ‚zhroucenec‘. Bild to tak udělal o Arndu Peifferovi po bronzu ze smíšené štafety - měli totiž na zlato.
Poláci by mu možná řekli ‚człowiek-nieszczęście‘, jak mě v žertu nazval kamarád. Ano, Zdeněk Vítek je do jisté míry nešťastník a smolař. Ale nezaslouží si nějak sestřelit.
Za prvé: když se čeká na úspěch ve štafetě, skončí to obvykle zklamáním. Když fanoušci neočekávají, že se něco povede, je z toho medaile.
Zdeněk Vítek byl nejslabším článkem české biatlonové štafety na MS, reportér Tomáš Kohout se ale snaží vysvětlit, proč si Vítek větší kritiku nezaslouží
Pro příklad nemusíme chodit ve sportu zase nijak daleko - vzpomeňte si na běžce na lyžích, jejich katastrofy na olympiádě v Turíně a mistrovství světa v Liberci a na olympijský bronz z Vancouveru.
Za druhé: ve štafetě potřebujete k úspěchu vyrovnanou čtveřici. A zároveň u týmových soutěží platí, že řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Zdeněk Vítek věděl, že jím je on. Už to muselo nahlodat jeho sebevědomí. Ale dřel, snažil se, bojoval.
A vedl si skvěle! Až do pádu a následně druhé střelby. Se třemi trestnými koly, což je zhruba minuta a půl, plus čas na marné dobíjení těžko co uděláte. A díru do světa už teprve ne.
Michal Šlesingr, Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec sice zajeli mnohem lépe, ale nic Zdeňku Vítkovi vyčítat nebudou.
Není to tak dávno, co jsem si dělal čárky, kdo to zkazil ostatním ve štafetě častěji. Každý měl někdy svůj podíl. A navíc. Pořád je lepší, když má tým na mistrovství světa ve štafetě 3 dobré a jednoho slabšího závodníka, než kdyby tomu bylo naopak. Pokud se totiž nestane nic mimořádného, uvidíme ten druhý příklad dnes, při štafetách žen.
