U Sáblíků vedlo o Vánocích lego, které mělo lichý počet panáčků
Sama říká, že si Vánoce z dětství pamatuje spíše díky fotkám. Možná je to dobře, ony by ty utkvělé zážitky nemusely být nutně příjemné. Ale pokud musí Martina Sáblíková zapátrat nad nějakou výjimečnou vánoční záležitostí, vybaví se jí, když dostala s bratrem lego.
Sama říká, že si Vánoce z dětství pamatuje spíše díky fotkám. Možná je to dobře, ony by ty utkvělé zážitky nemusely být nutně příjemné. Ale pokud musí Martina Sáblíková zapátrat nad nějakou výjimečnou vánoční záležitostí, vybaví se jí, když dostala s bratrem lego.
"Měli jsme z něj obrovskou radost," souhlasí Martina Sáblíková. Tehdy zhruba jedenáctiletá Martina Sábíková a její bratr si s původem dánskými kostičkami dokázali vyhrát.
"Stavěli jsme společně podle plánku, co u toho bývá, jen to mělo malou chybu. Panáčků byl lichý počet," smála se. "Samozřejmě jsme se o ně prali, ale tak to je normální. Já si myslím, že to dělají všichni sourozenci."
Možná i tyto souboje něco znamenaly pro Martinu Sáblíkovou. Na otázku, kdo sestro-bratrovské bitky vyhrával totiž odpověděla: "To už si nepamatuju, ale já si myslím, že brácha. Protože on byl už odmalička silnější jak já."
Jak známo, porážky zocelují, zatímco stavebnice rozvíjejí kreativitu a tedy i myšlení. "Ze začátku jsme se drželi toho plánku, ale jak jsme to měli postavené jednou a poté to rozbourali, tak už jsme to každý stavěli po svém. Pak už to nebylo zábavné dělat podle toho plánku."
Je ale naprosto jasné, že tato hračka, na kterou Martina Sáblíková dodnes vzpomíná, ji neovlivnila při výběru školy, a tím méně povolání. Funkční rychlobrusle se z ní postavit nedají a ve stavebnictví se olympionička neživí.
"Lego je pěkná věc, ráda si stavím z kostek ještě teď, když to u nějakých malých dětí jde. Ale nevyhledávám je, to fakt ne," směje se Martina Sáblíková.
