V závěru mě zbrzdili pomalejší závodníci, mrzelo po čtvrtém místu Moravce
Sněžilo, místy chumelilo, k tomu foukalo, ale s tím vším se Ondřej Moravec vyrovnal. Ve vytrvalostním závodě Světového poháru v německém Ruhpoldingu sestřelil jako jeden ze dvou biatlonistů všech dvacet terčů a skončil čtvrtý. V této sezóně je to pro něj druhý nejlepší výsledek, ale protože ho od stupňů vítězů dělilo jen osm sekund, byl Moravec zklamaný.
V dnešním vytrvalostním závodě jste obsadil čtvrté místo. Máte z něj radost, nebo Vás mrzí, že Vám těsně unikl bronzový stupínek?
Dneska jsem naštvaný, protože mě těch šest sekund hodně mrzí. V závěrečném kole jsem totiž v poslední části okruhu, kde jsou tři stoupání, potkal asi deset lidí a neměl jsem je kudy předjet. Dvakrát jsme tam s Johannesem (Böem pozn. red.) zakopli o nějakého Bělorusa, takže z toho mám smíšené pocity.
S Ondřejem Moravcem po zisku čtvrtého místa v Ruhpoldingu mluvil reportér ČRo Jan Suchan
Nakonec se ukázalo, že Vám v cíli na třetí místo chybělo osm sekund. Věříte, že jste na něj mohl dosáhnout, nebýt toho zdržení za soupeři?
Roli hrálo také to, že jsem startoval poměrně brzy a trať se zrychlovala. Možná bych to třetí místo ale nedal ani tak, to jsou jenom kdyby. Tam jde spíše o ten boj na trati. To, že se trať bude zrychlovat, nikdo nemohl vědět. Spíš byl předpoklad, že bude stále sněžit. Se střelbou jsem ale hodně spokojen, protože jsem dal nulu podruhé za sebou. Naposledy jsem takto střílel na olympiádě před dvěma roky.
Vždy říkáte, že ve čtyřpoložkovém závodě se chyb vyvarujete jen málokdy. Pokolikáté se Vám to dnes podařilo?
Nyní to bylo počtvrté. Navíc podruhé za sebou. Zítra budu spokojen, ale nyní mám kvůli tomu, že jsem třetí místo prohrál v posledním kole, smíšené pocity. Kdybych třeba úplně vytuhl a sotva dojel do cíle, tak neřeknu ani slovo, ale takhle to mrzí. Takový je ale sport, takže se bohužel nedá nic dělat.
Ondřej Moravec navázal na víkendové úspěchy a v Ruhpoldingu vybojoval čtvrté místo
Číst článek
Pokud budeme chtít být pozitivní, tak nám nemůže uniknout, že jsou Vaše výsledky po Novém roce úplně báječné. Minimálně v porovnání s těmi s předvánočními. Má na vašich úspěších podíl i čerstvé otcovství a z toho plynoucí nová radost ze života? Nebo za tím stojí dobře napečené vánoční cukroví?
Cukrovím to určitě není. Nyní jsem ale mnohem klidnější. Zlepšení už bylo o Vánocích, kdy jsem trénoval, nebo když jsme byli na Shalke. Už tehdy jsem cítil, že je to lepší. Vše se sešlo a jsem za to rád.
