Vážil si každé maličkosti, byl to úžasný kluk, říká o Raškovi Čáslavská
Sportovní svět přišel o legendu. Ve věku nedožitých 71 let zemřel dnes ráno v novojičínské nemocnici olympijský vítěz ve skocích na lyžích Jiří Raška, který pro tehdejší Československo vybojoval v Grenoblu 1968 první zlato ze zimních olympijských her. V rozhovoru s moderátorkou Veronikou Sedláčkovou zavzpomínala na Jiřího Rašku sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská.
Koho podle vás český sport ztrácí v Jiřím Raškovi?
„Jak jste říkali, on byl legenda. Ale my neztrácíme legendy, ale jenom dobré a vynikající lidi. Jirka Raška byl ohromný člověk. Nejenom, že to byl kamarád, ale i člověk pevných zásad. Pocházel z chudých poměrů, proto si vážil každé maličkosti. Vloni jsme byli jako Klub olympioniků na jeho sedmdesátinách ve Frenštátě, a tam už jsme všichni věděli, že Jirka tvrdě bojuje s nemocí. Bylo na něm hodně vidět, že je slabý, ale že se snaží nikomu nedělat starosti.“
To byl také jeho charakteristický znak?
Věra Čáslavská vzpomíná na Jiřího Rašku jako na skromného kluka, který si vážil dobrých lidí kolem sebe
„Ano, on si nikdy na nic nestěžoval. Ve Frenštátě jsme se všichni snažili ho podržet – a on ještě celý rok vydržel bojovat. Ota Pavel o něm napsal Pohádku o Raškovi, vybíral si své hrdiny podle srdce – a mezi nimi byl i Jirka. Ta pohádka byla nádherná, na jeho sedmdesátinách ji nějaký amatérský soubor ze severních Čech sehrál. Jirka seděl v první řadě, bylo to dojemné – to jeho vítězství, když jako kluk z Frenštátu porazil takové velikány, pak česká hymna a vlajka.“
To mě přivádí k tomu, že Jiří Raška porazil známější závodníky, kteří měli asi i špičkovější vybavení. Jaké měl vlastně podmínky v době, kdy vítězil?
„Právě že spíše mizivé. Jednak pocházel ze čtyř dětí, pak jeho tatínek zemřel na leukémii ve čtyřiceti letech, takže maminka se musela hodně ohánět. A on si skutečně vážil všeho, co si sám vydobyl, protože mu nikdo nic nedal. Vážil si i lidí, kteří ho obklopovali a byli dobří – nebyli to žádní nafoukánci.“
Říká se, že Jiří Raška byl nesmírně skromný.
„Ano, to byl, a byl to Kamarád s velkým K, se vším všudy, nikdy nebyl…. Já nevím, jak to říct. Nikdy nikoho nepomlouval, vždycky byl vstřícný, pomohl kdekomu. Také byl ve správní radě reprezentace a pomáhal sportovcům, kteří byli ‚bezmocní‘. A pomáhal vždy ze všech svých sil. Kde mohl, tam zasadil tu svoji květinku, aby začala vonět. Ono se říká, že se o člověku povídají samé superlativy, kdy odejde, ale tady je to na místě. Jirka Raška byl úžasný, statečný, báječný kluk.“
