Ve švýcarském zimním středisku Lenzerheide v sobotu odstartuje třetí ročník mistrovství České republiky ve freeridovém lyžování. Podnik s názvem Scott Czech Ride 2010 se letos poprvé pojede v rámci elitní světové série Freeride World Tour Qualifier, což je obdoba Světového poháru alpských lyžařů. Ve startovním poli se tak kromě českého favorita Robina Kalety objeví také světové hvězdy freeridového lyžování včetně vedoucího muže seriálu Rakušana Hausla.

19:15 26. března 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Mají podivně široké a dlouhé lyže se zvednutými špičkami na obou stranách, jízda po sjezdovce jim nic neříká, skáčí ze skalnatých převisů a ještě u toho předvádějí akrobatické prvky.

Tito zvláštní lyžaři by asi na českých horách vypadali poněkud exoticky a u správy chráněných krajinných oblastí by nejspíš se svým koníčkem nepochodili. Jenže ve Švýcarsku je freeride oblíbenou a naprosto běžnou lyžařskou disciplínou, a tak si tu čeští vyznavači tohoto nového sportu uspořádali mezinárodní mistrovství republiky, poprvé pod hlavičkou světové série Freeride World Tour Qualifier.

I když se freeride jeví jako nová disciplína, má vlastně dlouhou tradici, což potvrzuje Petr Socha z časopisu Snow: „V prašanu se samozřejmě jezdilo odjakživa, freeride je odjakživa královská disciplína lyžování. Je to ten nejhezčí pocit, když jedete v panenském sněhu, propadáte se, skáčete, děláte oblouky."

Abyste se ale v prašanu nepropadli až příliš, musíte mít také vhodné vybavení. „Takže se s šířkou lyží začalo hodně experimentovat. Zjistilo se, že čím je lyže širší a čím má větší plochu, tím lépe se nese na měkkém podkladu. To znamená, že v prašanu nebo v hlubokém sněhu se tolik nepropadá a dá se na ní jezdit rychleji, bezpečněji, jednodušeji," popisuje změny Petr Socha.

Nové technologie, nový adrenalin

Hned také dodává, co tyto změny freeridovému lyžování přinesly: „Dneska už se ten sport trošku posunul v tom, že oblouk může být rychlejší, delší, což přináší nové zážitky, vzrušení a adrenalin."

Právě adrenalin je významnou chemickou sloučeninou v těle freeridera. Jízda v hlubokém sněhu se totiž odehrává v extrémním skalnatém terénu a jezdci ji ještě oživují efektními skoky. Pro běžného lyžaře amatéra je to tedy možná spíše noční můra.

V porovnání s alpskými disciplínami je tu spousta rozdílů. V závodech se například vůbec nehledí na rychlost. Co tedy rozhodčí posuzují, vysvětlil Petr Socha: „Hodnotí se celkový dojem, do kterého by se měla započítat plynulost jízdy, jak lyžař dokáže mít pod kontrolou své lyže, ale také skoky a akrobatické prvky."

Přívlastek 'free' se ale netýká jen pohybu ve volném terénu. Jezdci totiž nemají ani předem danou trať, do které by se při závodu museli vydat.

Podle Petra Sochy je to jedna z velkých výhod freeridu: „Kouzlo tohoto sportu je právě v tom, že soutěž začíná už samotným výběrem trasy, který je libovolný. Někdo si může zvolit plynulou, rychlou jízdu beze skoků, někdo zase takovou kodrcavější jízdu plnou skoků."

Nutno přitom dodat, že není předem jasné, která ze zvolených strategií povede k úspěchu.

Martin Hlucháň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít