Vloni to bylo na Holmenkollenu peklo, říká Lukáš Bauer
Co by čeští lyžaři dali jenom za zlomek úspěchů, kterých dosahují o tomto víkendu atleti na halovém mistrovství Evropy. Světový šampionát v alpských disciplínách skončil před dvěma týdny poprvé po osmi letech bez české medaile. Poprvé po deseti letech se zřejmě s prázdnou vrátí česká výprava i z mistrovství světa v severském lyžování.
V Oslo už zbývá jen poslední šance, jak to odvrátit - dnešní závod běžců na 50 kilometrů volnou technikou. Odstartují do něj čtyři Češi, ale jenom jeden z nich drží zmizík a štěteček, kterými se dá nula v kolonce počtu českých medailí vymazat a přepsat na jedničku. Těžko si představit, že by se v čele závodu udrželi Petr Novák nebo Jiří Magál.
A mistr světa na této trati zpřed osmi let Martin Koukal bojuje na Holmenkollenu spíš sám se sebou než se soupeři. Vylučovací metoda nám tedy zanechala jediné jméno - Lukáš Bauer.
"Nejdůležitější je nepodlehnout pocitům únavy, což nebude úplně jednoduchý a prostě jet. Nemyslím si, že se rozhodne v prvních dvou nebo třech kolech. Prostě nejet někde vzadu, ale být v místě, kde se dá zareagovat na nějaký větší atak a držet se skupin, které budou chtít odjet."
Bauer má naději na úspěch tradičně pouze v případě, že se startovní pole roztrhá. Tratě v Oslo jsou dost těžké na to, aby nefinišovalo příliš mnoho lyžařů pohromadě. Jenže Bauerova zkušenost z poslední holmenkollenské padesátky je jiná.
"To se vloni říkalo taky, myslím si, že sníh byl ještě horší než je teď a nakonec stejně dojel balík. Takže nevěřím tomu, že dojede jednotlivec, ale na druhou stranu zbytek pole se natáhne hodně. Vloni jsem tady byl sedmnáctý a bylo to hodně natáhlý. Měl jsem poslední dvě kola strašný křeče, prostě peklo," říká Lukáš Bauer, který nové holmenkollenské tratě ani zdejší nejprestižnější padesátku na mapě lyžařského světa, soudě podle jeho posledních slov, nijak zvlášť v oblibě nemá.
A také atmosféra, ve které fanoušci fandí všem lyžařům bez ohledu na národnost, je prý dvojsečná. "Atmosféra může výrazně pomoc, ale taky srazit. Když rupneš a nebudeš moc jít, diváci na tebe budou řvát, tak si o to víc si budeš připadat, že lezeš jako lemra." Snad se v pozici lemry po třinácté hodině neocitne poslední česká medailová naděje.
