Zblízka: Když se Bauerovi stýská, je v duchu s rodinou
Určitě to znáte také. Někam odjedete, chvíli tam pobýváte, a i když se vám tam líbí, čas od času se vám zasteskne. Ale proč? A co to vlastně znamená? Co je štěstí, na tom se asi všichni shodneme, tedy pokud dáme na slova klasika, že ‚muška jenom zlatá‘. Ale co vlastně člověk myslí tím, že se mu stýská?
„Že něco postrádá, že mu něco chybí. Teď je otázka, co mu přesně chybí. Po tom si stýská,“ říká Eva Tomešová sportovní psycholožka z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK. Angličané to vystihli slovesem: miss - stýskat se, ale zároveň chybět. A co může muž na dlouhé přípravě na dalekém věčně polotemném severu Evropy postrádat? Třeba svou miss, tedy dívku, a to se zhorší.
„Zejména, když už máte rodinu a děti. Samozřejmě tohle měsíční soustředění někde ve Skandinávii vám to moc neulehčí. Naštěstí v dnešní době, když je internet a mobilní telefony, je to výrazně snazší než dříve,“ popisuje Lukáš Bauer.
To, že první třetinu roku se lyžaři doma neohřejí, ani kdyby měli krb, protože se k němu zkrátka nedostanou, asi nepřekvapí. Ale aby měli na čem trénovat, vyrážejí na dlouho pryč už v listopadu. Na severu Evropy tráví zhruba měsíc - skoro stejně času, jako pak na olympiádě. A první dva týdny to prý ve Skandinávii ještě jde.
„Postupem času narůstá jak únava z tréninku, tak i to, že vznikne třeba malá ponorka. Pak už to není tak intenzivní jako na začátku. Najednou k tomu dojde zejména ve spojení s fyzickou únavou. Máte pocit, že se vám nedaří a že by vám strašně pomohlo být s rodinou. Chvíli si pohrát s dětmi a byli byste úplně v pohodě.“
‘Vzpomínám na perfektní dovolenou‘
Ale rodina je třeba dva a půl tisíce kilometrů daleko. Co může sportovec dělat? Moc toho není. Vlastně jen jedna varianta. Když se mu na severu po rodině zasteskne, musí si ji vymyslet.
„On mluvil o tom, že se mu uleví, když si s dětmi pohraje. Že nemusí na nic myslet, že to z něj všechno spadne. Ten moment by si mohl navodit v představách. Mohl by si chvíli snít o tom, že je doma s rodinou a přestat myslet na soustředění,“ říká Eva Tomešová.
Tuto její radu Lukáš Bauer neslyšel, ale přesto ji sám praktikuje. „To padne na každého. Tak posedí u čaje a zavzpomíná na to, jakou jsme měli perfektní dovolenou. Vybaví si nějaký ten moment. A potom, když to hodně přeženu, zamáčkne slzu a řekne si: tak jo, ještě deset dní a pak budu doma.“
Lukáš Bauer tedy volí ideální variantu: „ Tu jedinou, co může. Tady asi nic jiného dělat nemůže. Ale dokáže to. Dokáže využít pozitivních momentů, dokáže si na ně vzpomenout a nekazit si je. Rodina s ním v ten moment je,“ podotýká Tomešová.
A to bez pomoci dosud neexistujících teleportů, křídel létajícího ševce, nebo kouzelného pláště, kterého stejně panu Vigovi ukradl Rumburak. Co sem pletu pohádky? Možná by takových kouzel rády využily dvě děti Lukáše Bauera, Matyáš s Anetou, a žena Kateřina.
Rodina snáší odloučení hůř
I vítěz Světového poháru ví, že rodina snáší odloučení hůř než on. Zatímco táta je pryč a má kolem sebe spoustu podnětů a vzruchů, doma se pokračuje stereotypem běžného života. Občas narušeného třeba tím, že je potřeba opravit cosi v autě. Lukáš Bauer chválí manželku Kateřinu.
„Na internetu si našla typ auta. Našla si, jak vypadá pojistková skříň. Často je to přesně tak, jako to vidíte v seriálech. Chlap se snaží poradit, ale ženská už to stejně dávno ví.“
Pojistky jako symbol? Proč ne? Auto by bez nich také nejezdilo ideálně, jestli vůbec. Stejně jako Lukáš Bauer bez rodiny, která se bez něj dokáže občas na delší dobu obejít. „Na to bych vsadila. Když ví, že to doma všechno klape, že tam tolik nechybí nebo že nedostane vynadáno, když přijede, tak to je nejdůležitější,“ dodává sportovní psycholožka Eva Tomešová.
