Zblízka: Lukáš Bauer si letní přípravu zpestřuje na kolečkových lyžích
Česká jednička v běhu na lyžích Lukáš Bauer už netrpělivě vyhlíží první sníh. Než napadne, nepohrdne ani jízdou na kolečkových lyžích. Jaké jsou rozdíly mezi jízdou po sněhu a po asfaltu, zjišťoval zblízka reportér Petr Kadeřábek.
Přijíždím do Vesce, areálu, kde se koná národní mistrovství na kolečkových lyžích. Zhruba tři čtvrtě hodiny před startem se na parkovišti objeví černý off-road a z něho vystupuje Lukáš Bauer s manželkou a svými dvěma ratolestmi. Rodinku posílá pryč a začíná si chystat své náčiní. Dvaasedmdesát centimetrů dlouhé kovové hranolky, vpředu a vzadu opatřené kolečkem s malým blatníčkem, nebudí příliš důvěru v bezpečnost tohoto sportu.
"Myslím si, že jsou schopné jet jako lyže normálně v zimě, takže i tou osmdesátkou jsi schopný jet. Ale samozřejmě v zimě, pokud není leďák, tak padáš do měkkého a tady na tom asfaltu by to asi nebylo příjemné. Já se snažím nepadat, když tak do kopce", říká mi Lukáš a pokračuje v přípravě na závod. Když se k nám blíží další z reprezentantů Martin Koukal, všeho okamžitě nechá a svého kolegu poplácá po ramenou: "Čau, gratuluju, panáčku. Jsme stejně šikovní". Naráží tak na skutečnost, že se Martinu Koukalovi narodila dcera. Ten hned odpovídá: "To jsi mě trošku rozmrzel, doufal jsem, že budu šikovnější."
Do startu závodu zbývá něco málo přes třicet minut a Lukáš vyráží na seznámení s tratí. Ve druhém kole se s ním snažím udržet krok. Já nestíhám, Lukáš v pohodě komunikuje: "Vetšinou to je tak na půl hodiny to zahřátí. To znamená neustále se pohybovat, občas rychlejší úseky, takže kilometrově to může být taková desítka. A potom je třeba se udržovat do toho startu zahřátý. Před závodem se většinou cítím dobře, teď taky. Ale uvidíme. Jak říkám, na těch kolečkových lyžích nejsem žádný expert. Samozřejmě, budu se chtít prát o co nejlepší umístění, ale v tu zimu mám ty ambice vždycky vyšší."
Lukáš ještě chvilku jezdí, pak si navlékne dres s číslem 44 a postaví se do startovní branky Veseckého závodu. Vyráží na trať 20 kolilometrů a v úvodním kole to nevypadá vůbec špatně. Jenže v pátém ze šesti kol už má reprezentační trenér Petrásek pro Lukáše poněkud horší sdělení: "Pojď Lukáši, devátý místo, na pátýho 18 vteřin."
Lukáš nakonec dojíždí devátý. Nechávám ho trochu vydechnout a raději se nejprve na jeho výkon ptám jeho drahé polovičky. Ta má však dost práce s mladší dcerou, kterou evidentně zaujaly hůlky, které zde jeden ze závodníků odložil: "Pusť to, nedám ti hůlky, je to nebezpečný", zastává své mateřské povinnosti a pak dodává už do našeho mikrofonu: "Myslím, že spokojenej nebude, prostě jsou po soustředění a je unaveném si myslím."
Všichni mi během závodu říkali, že s Lukášem po tomhle výsledku nebude v cíli žádná řeč. "Nadšenej nejsem, ale to je, dá se říct, každoroční záležitost a ta zima zatím vždycky byla trošku jinak, takže se nechte překvapit v zimě", dodává.
