Ze sněhu rovnou do plavek, i to je lyžařská hala v Oberhofu
Je to komicky paradoxní situace. Běžkyně a běžci na lyžích se při prvních závodech Tour de Ski kvůli nedostatku sněhu potýkají se špatně připravenými tratěmi. A přitom jen několik desítek metrů od závodiště jsou k nalezení velmi kvalitní lyžařské podmínky. Háček je v tom, že je to jen díky speciální hale na běžecké lyžování a biatlon, jediné svého druhu v kontinentální Evropě, kam se podíval i reportér Jan Kaliba.
Není to až taková exotika, když si člověk uvědomí, že v dnešní době se dá halové lyžování provozovat třeba i v Dubaji, ale když je nouze, špatné počasí a nedostatek sněhu, našinec vezme rád zavděk i umělým prostředím v jinak tradičním zimním středisku.
„Dejte se vpravo dolů po schodech. Tam jsou šatny, sprcha, záchody, prostě jako když jdete do bazénu. Do haly pouštíme nejvýš 150 lyžařů, když jsou hodiny pro veřejnost. Závodníků se tam vejde maximálně padesát, aby měli pohodlí,“ říká mi u pokladny Uwe Rosensack.
„Plno míváme na podzim během závodní přípravy a teď mezi svátky to taky jde. Otevřeno je celý rok, jen v květnu na deset dní zavíráme kvůli údržbě. Hlavně v létě to tu vypadá komicky. Lidi tu lyžují a za chvíli odcházejí v plavkách,“ směje se Uwe.
Za chvíli už stojím dole na sněhu mezi lyžaři, a je to opravdu trochu jiný zážitek než v lese. Vypadá to tady spíš jako v přestavěné tovární hale. U stropu visí kromě zářivek i všemožné trubky, jinak kam se podíváte, všude buď beton, nebo sníh.
A je tu zima, dokonce větší než venku, protože chladicí zařízení funguje spolehlivě. Vzduch má tak -3 až -4 stupně Celsia, sníh od -5 do -7 stupňů.
Pocit, že sportujete v přírodě, vám může dodat aspoň pohled z okna přímo do lesa. Hala je rozdělená na dvě části. Když se od vchodu vydáte doprava, můžete si vybrat mezi dvěma slepými rameny, kde se dá vyzkoušet mírné stoupání. Mezi těmito zhruba stometrovými úseky je jen halda umělého sněhu.
Když se vydáte opačným směrem, tedy vlevo, narazíte na skutečný okruh, který je označen dokonce dopravními značkami tak, aby na sebe lyžaři v protisměru nenaráželi. Přikázaný směr je tedy daný. Nejprve je tu mírný sjezd a potom poněkud příkřejší stoupání.
Závodník zvyklý na závěrečné stoupání na Tour de Ski by si na tomhle kopečku smlsl jako na pralince, ale když se zrovna nejmenujete Northug, Cologna nebo Bauer, dá vám trochu zabrat a ještě rádi necháte nahoře místo rukou a nohou pracovat jenom uši při poslechu všudypřítomné hudby. Pop music místo ptačího zpěvu, i to je lyžařská hala v Oberhofu.
„Tahle hala je prostě skvělá. Jak pro začátečníky, tak na profesionální trénink. Sníh je tu celkem kvalitní, takhle mezi svátky je to příjemná změna. Jsme tu poprvé, jeli jsme sem devadesát kilometrů, protože v našem regionu sotva kdy napadne sníh, aby se dalo lyžovat. Je to pro nás zážitek,“ říká mi za skupinku nadšenců Birgit.
Inu, když za něco zaplatíte deset eur na hodinu, samozřejmě na to nebudete nadávat. Každopádně jakmile napadne sníh i venku, bude o tenhle výdobytek mezi lyžaři zájem menší.
