Biatlonistky štafetu oplakaly

Nejraději by si v Kanadě zopakovaly parádní štafetu z Ruhpoldingu. Tam skončily české biatlonistky šesté, radovaly se, zářily úsměvy. Na olympiádě to také chvilku vypadalo slibně. Zatímco ale dvěma mladším se dařilo, zkušenější reprezentantky v cíli plakaly.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Štaftu biatlonistek opanovaly Rusky | Zdroj: ČTK

Nejdříve to vypadalo sice ne fantasticky, ale ještě docela dobře. Veronika Vítková předávala jako desátá Magdě Rezlerové. I jí se na druhém úseku zprvu dařilo.  

„Šlo to, ležka vyšla, člověk se tam dostal na šesté místo, přišla stojka…“  

A bylo hotovo. Lépe řečeno, až po střelbě…  

Přehrát

00:00 / 00:00

Biatlonistky štafetu oplakaly

„Jedna rána, prostě jsem ji tam nedokázala dostřelit. Začala jsem se celá klepat, nechtěla jsem to odfláknout, moc dlouho jsem to tam držela. Jako jedinou chybu – měla jsem to tam prostě nasypat, dost dlouho jsem prostála,“ třásla se Magda Rezlerová ještě v mixzóně. Vztekem.

Nejprve jen kroutila hlavou, pak marně bránila slzám ve vytrysknutí a při rozhovoru už jen nakvašeně píchala hůlkami i lyžemi do zmrzlého sněhu.    

„Jsem strašně naštvaná na tu stojku. Měla spadnout, tohle se nesmí stát. Bojuji s ní celý život a nevím, jestli se to ještě někdy naučím. Teď toho mám tak akorát plný zuby,“ odfoukla si Magda Rezlerová. A dodala: „Nechala jsem tam maximum. Mrzí mě to kvůli holkám, snad to ještě nějak ubojujou.“

Snaha byla, ale moc to nešlo. Gabriela Soukalová střílela dobře, štafetu posunula o místo výše. Ale pak přišlo největší trápení – Zdeňky Vejnarové.  

„Už ráno jsem cítila, že na mě leze chřipka. Snažila jsem se tomu nepodléhat, ale jak jsem vstoupila na lyže a viděla jsem, že mi ujíždějí holky, s kterými normálně jsem schopná jezdit, tak jsem věděla, že je zle. Chtěla jsem odvést dobrou práci aspoň na střelnici, ale to se bohužel nepodařilo.“

Tón hlasu Zdeňky Vejnarové nepotřebuje komentář. Ani její střelba. Vleže trefila z osmi maximálních pokusů jen tři terče a dvakrát si dala trestné kolo. Tak snad jen k těm očím, které jste nemohli vidět. Ano, zase zalité slzami. 

„Po Turíně se mluvilo, že to byl propadák, ale v mém případě se po Vancouveru bude mluvit o dvojitém propadáku,“ bylo jasné Zdeňce Vejnarové. I když se to nezdá, byla už na třech olympiádách a v jejím věku se zvláště u žen výrazně měnívají priority.  

„Prostě život jde dál. Sport není všechno a prostě se budu snažit někde rozptýlit.“  

To ještě nevěděla, že po závodech zamíří rovnou na marodku, do izolace. Hrozně po všech stránkách jí bylo už na závodišti, ale zeptat na možné ukončení kariéry jsem se musel. S omluvou, že vím, že jde o ne úplně vhodnou chvíli…  

„Teď se o tom opravdu mluví hrozně těžce. Nevím, jestli jsem vůbec schopná objet tři poslední svěťáky, protože jsem opravdu hrozně zklamaná a nejradši bych to zabalila a odjela domů a dělala nějaké věci kolem, jenom ne biatlon. Věřím, že to vyprchá, prostě bude dobře a člověk se bude radovat i z toho biatlonu,“ doufá Zdeňka Vejnarová.

Tomáš Kohout Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme