Závod biatlonistů zkazilo počasí
Vítejte na jarních olympijských hrách. To prohlásila meteoroložka v kanadské televizi. A měla pravdu – ve Vancouveru a okolí prší tak, až pořadatelé řeší vážné problémy. Zhruba o sto kilometrů severněji včera padal sníh. Sice jen chvilku, ale přesto stačil znehodnotit biatlonistům sprint.
Sníh, snížek! radoval se malý Véna, když na Šumavě u dědečka Straky napadl první sníh. Možná by vyváděl úplně stejně i v Coast Mountains, kousek od Whistleru. Když tam závodili biatlonisté ve sprintu, začalo se ve větru snášet cosi, co se dalo jen obtížně pojmenovat.
„Mezi lyžaři se tomu říká 'brzda' a odpovídá to názvu. Sníh moc nejede, bylo to tím malinko ovlivněný,“ popsal možná až zbytečně jemně situaci na trati Zdeněk Vítek. S eufemismem 'malinko ovlivněný' rozhodně nesouhlasil Jaroslav Soukup. Ten raději v mix-zóně využil své svaté právo a nechtěl odpovídat. Podmínky ho připravily o lepší než 52. místo.
„Když začlo chumelit, začala padat ta 'brzda', bylo to hned znát na skluzu. Lyže se v tom okamžitě zastavily, a dokud takhle padalo, bylo to hodně náročné,“ vysvětlil problém s padajícím sněhem Michal Šlesingr.
Vzpomínky na Sapporo
Fotbalisté aspoň mohou říci: Ale bylo to pro všechny stejný – když například musejí odehrát zápas v oranici místo na krásně zelené travičce. Ovšem to je život. Třeba na mistrovství světa v klasickém lyžování v Sapporu tehdy vyhrál na patnácti kilometrech volně norský biatlonista Lars Berger jen díky tomu, že mu jako poslednímu ze silné skupiny ještě nesněžilo. Jeho krajan Ole-Einar Bjoerndalen tehdy to štěstí neměl.
„Ano, bylo to opravdu hrozné. Začalo fakt silně sněžit. Trať byla najednou mnohem pomalejší. Cítil jsem se opravdu ve formě a jsem hodně smutný. Ale to se stává. To je život. Je to prostě sport venku a ne v hale. To je ten důvod,“ řekl tehdy po závodu slavný norský biatlonista.
A co bylo nejpodivnější? Že ani ne o kilometr dál, u tratí na běžecké lyžování, včera ve stejný okamžik svítilo sluníčko. Mohlo by to vydržet i pro dnešní závod klasiků.
