Zblízka - Martina Sáblíková bojuje proti mrazu
Sportovci, vedle soupeřů, musí bojovat také s nepřízní počasí. Česko o víkendu trápily sněhové přívaly, rychlobruslaře zase provázel v norském Hamaru třeskutý mráz. Jak s venkovní teplotou kolem mínus třiceti stupňů dokáže bojovat třeba Martina Sáblíková?
Norsko zasáhly v uplynulých dnech mrazy, které ani chladní Seveřané dlouho nepamatují. Sportovci si s tím ale příliš hlavu nelámou. Pro rychlobruslaře extrémně nízké teploty nepředstavovaly žádný problém. Jako samozřejmost je při evropském šampionátu ve víceboji bral v Hamaru reprezentační trenér Petr Novák.
„Letos máme vůbec velké štěstí na vysoké mrazy. Když jsem odlétali z Calgary do Salt Lake City, tak bylo - 27° a přežili jsme to. Teď když jsme sem přilétali, tak bylo -26°a přežíváme to."
Jenže obyčejný smrtelník si při vystoupení z vlaku na nádraží v Hamaru musel připadat jako jeden z hrdinů americké komedie Kokosy na sněhu vyprávějící o problémech jamajských bobistů cestou na olympiádu do Calgary. Co měl po ruce, oblékl na sebe. Martina Sáblíková ale takové problémy neměla. Alespoň zpočátku.
„My jsme vlastně šli z letiště rovnou do auta a tam bylo teplo, takže mi to nepřišlo, ale druhý den, když jsme šli ráno na trénink, tak jsem si říkala to je nějaké divné, je nějaká zima a pak když jsme se koukli na teploměr a tam bylo -25°, tak mě to málem ranilo, ale jinak dobré. Já vlastně ven vůbec nechodím."
I tak se dá tedy s venkovní teplotou bojovat. Jenže vyjít se nakonec přeci jen musí. Například do obchodu, i když třeba jeden den bylo mínus třiatřicet. „To na sebe navlékneme všechno co jde a jdeme, ale tam jsme byli vlastně jen jednou, takže to bylo dobré. Mě to fakt žádný problém nedělá. V hale je tráva tam se dá běhat, atk trénujeme tam,"říká Martina Sáblíková.
Zima i v hale
Jenže v pohodě to nemusí být pokaždé. I v hamarské hale byla někdy zima znát. „Chvilkami ano. Oni když vyjede rolba, tak otevřou dveře a když se pak jezdí v té zatáčce, tak je tam hodně velká zima."
Možná si ale Martina zavzpomínala na podmínky, které měla před rokem k tréninku a mistrovství republiky. Kousek od Košínova na zamrzlém rybníku uprostřed lesa mrzlo, až praštilo.
„Když trénuji na rybníku, tak je mi zima když dojedu. Když trénuji, tak je mi teplo, protože se hýbu. Tady když jsme šli jeden den odsud do hotelu, tak než jsme tam došli, tak jsme měla omrzlé všechny prsty, i když jsem měla dvoje rukavice. To bylo strašné."
To bylo prý strašné, mumlala si v závěru odpovědi pod nos Martina Sáblíková. Navíc prý zimě nepřizpůsobuje ani přísun vitamínů nebo teplých nápojů. „Já bych řekla, že mám to samé co vždycky. Kvůli té zimě nějak nic víc nedělám."
Já nic nedostala
Ovšem trenér Petr Novák uvedl vše na pravou míru. Tak jednoznačné to není. „Závodníci se samozřejmě chrání oblečením. Nosí neustále něco přes pusu, aby nedýchali úplně ten studený vzduch a berou vitamíny a minerály, aby se to eliminovalo. A je pravda, že mi nejsme skleníkový. Trénujeme pořád pod otevřeným nebem, ale já si myslím, že je to pro všechny stejné."
A čím se chrání naopak reprezentační kouč? „Já se chráním nějakým dobrým pitím, které má alespoň 40%." Tím ovšem Petr Novák zahříval jen sám sebe. Na ostatní v týmu jaksi zapomněl.
„Já jsem tedy nic nedostala. Na mě asi zapomněl," dovolila si na závěr kritizovat svého trenéra dvojnásobná evropská šampiónka ve víceboji Martina Sáblíková.
