Svazu se investice vyplatila. Churavý je konečně spokojený

Před čtyřmi lety málem nedobrovolně se svým sportem skončil, teď si veze páté místo z olympijských her ve Vancouveru. Snem sdruženáře Pavla Churavého byla sice olympijská medaile, ale přesto má důvod k radosti. Svůj sen si sice nesplnil, ale cíl, který si před hrami vytyčil, rozhodně ano. Bylo jím aspoň jedno individuální umístění mezi nejlepšími šesti. Dlouho to ale na spokojený odlet z Kanady nevypadalo.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pavel Churavý - po skoku ještě nespokojený | Foto: ČTK/AP

Třikrát se Pavel Churavý po svém výkonu ve Whistleru ošíval a nebyl zrovna nadšený. Nejprve po skoku ze středního můstku, kdy ho rozhodčí drželi na věži několik minut: „Trochu se tam točí vítr, asi by to bylo neregulérní. Myslím, že by to chtělo skočit dál.“

Podruhé byl nejlepší český sdruženář rozmrzelý v cíli následného běhu na 10 kilometrů. Skočit chtěl dál, doběhnout dřív. „Dneska mi chyběly trochu síly. Asi ještě nejsem úplně ready.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Konečně spokojený Pavel Churavý

Dvanácté místo bylo v tu chvíli Churavého nejlepším olympijským počinem, ale on chtěl víc a bylo to na něm znát. Věděl, že závod na velkém můstku pro něj bývá složitější. Navíc se k tomu přidalo i počasí – vítr a sněžení způsobily, že se situace opakovala a těsně před skokem českého lyžaře se musel závod přerušit, z můstku se snesl předskokan a před svým pokusem usedl Churavý na lávku celkem třikrát.

„Trošku se opakuje situace z malého můstku. Když je smůla, je smůla. Nedá se nic dělat. Budeme bojovat, není to úplně zlé, ale chtěl jsem skočit dál. Těch 130 metrů tam mělo být a bylo by to dobré.“

Obrat k lepšímu

Bylo tam 126 metrů a osmé místo. A třetí nespokojenost Pavla Churavého, kterému se ale nakonec vše v dobré obrátilo. Většinu spolufavoritů totiž podmínky při skoku postihly ještě více a český reprezentant se velmi zdatně činil v běžecké části. Trojici Demong, Spillane, Gruber dostihnout při nejlepší vůli nemohl, ale z jedenáctičlenné skupiny pronásledovatelů byl druhý nejrychlejší po Finu Manninenovi. A konečně se dostavil uvolněný úsměv. „Zaplaťpánbůh se to nakonec povedlo, takže spokojenost.“

Prohlásil zanedlouho třiatřicetiletý sdruženář, kterému před čtyřmi lety v Dukle o polovinu snížili plat, a kdyby ho finančně nepodpořil svaz lyžařů, už také dávno nemusel závodit, natož se účastnit her ve Vancouveru. A nevyrovnal by páté místo Milana Kučery z Nagana, nejlepší výsledek českého sdruženáře po rozpadu federace.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme