Jak si Jaromír Jágr objednával ve Vancouveru narozeninový dort
O dobrovolnících na olympijských hrách ve Vancouveru už jsme vám sice říkali, ale protože jich je celkem 25.000 a jsou páteří olympiády, zaslouží si ještě aspoň jednu zmínku. Tím spíš, když jsou to dobrovolníci, kteří pomáhají české výpravě. Jednu takovou Čechokanaďanku představí v Olympijském deníku Vojtěch Berger.
„Většinou to byly požadavky jako zavolej, vyřiď, zafaxuj, ofoť, vytiskni,“ vypočítává Hana Kliková, co obnášela práce pro českou výpravu v olympijské vesnici.
Ona a dalších 15 dobrovolníků se starali o to, aby stoosmdesátičlenný dav českých olympioniků a jejich doprovodu měl všechno, co potřebuje.
„Ale byli velice příjemní, žádné náfuky. Martina Sáblíková byla u nás často, je také velice příjemná a naprosto profesionální. Měli jsme přímý vstup do televizních zpráv u nás z kanceláře a zvládla to na jedničku. Musím říct, že taková mladá holka se tam s námi vesele bavila, a jakmile přišla do přímého vysílání, z minuty na minutu absolutní profesionál,“ popisuje Hana Kliková.
Frťánek, sklenička, ale nic velkého
Profíci, to čeští sportovci jistě jsou. Ale taky dokážou pořádně oslavovat. Jaký byl noční život v české části olympijské vesničky?
„Hodně se pařilo v české vesnici a v českém domě. Ani jsem neslyšela, že by probíhaly velké oslavy. Nějaký frťánek sem, sklenička tam, samozřejmě mluvíme o české výpravě, ale jinak to bylo naprosto profesionální. Spíš to bylo pro ně zázemí, kam si přišli odpočinout a vyspat se, ne že by tam pařili do tří do rána,“ říká Hana Kliková.
Někdy se mezi rutinu vloudil i speciální a přísně tajný úkol. „Můj nejzajímavější úkol byl zařídit dort pro Jaromíra Jágra, protože měl 38. narozeniny. Doufám, že jsem ho splnila na jedničku,“ prozrazuje dobrovolnice.
Odměna? Setkání se sportovci
Hana Kliková je vystudovaná učitelka a v Kanadě žije tři roky. Pro to, aby mohla dobrovolničit na olympiádě, si na rozdíl od spousty jiných Kanaďanek nemusela brát dovolenou. Měla štěstí, že zrovna měnila zaměstnání. A co pro ni dobrovolnická zkušenost znamenala?
„Ani jeden den nebyl stejný. Vždycky bylo něco jiného, zajímavého. Hlavně už to, že se člověk potkává se sportovci. Samozřejmě, že si s nimi netykám, nesedím s nimi na kávičce, ale už jenom to, že pro ně můžu něco udělat, je zajímavé. Člověk se také vídá s trenéry, a to už se dostane do zákulisí, to je velice zajímavé,“ uzavírá Hana Kliková.
