Hubertus von Hohenlohe se účastní už páté olympiády

Víte, kdo je na hrách ve Vancouveru nejzkušenějším lyžařem na olympijských sjezdovkách? Pokud jste začali přemýšlet o veteránech z alpských zemí typu Švýcara Cuche, uvažujete sice logicky, ale naprosto špatně. Dotyčný reprezentuje Mexiko, poprvé zažil olympijskou atmosféru před šestadvaceti lety v Sarajevu a kromě lyžování vystavuje po celém světě své fotografie či vydává hudební nahrávky. A jmenuje se Hubertus von Hohenlohe.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hubertus von Hohenlohe si pozávodní rozhovory užívá

Hubertus von Hohenlohe si pozávodní rozhovory užívá | Foto: ČRo

Jestli vám to zní trochu povědomě, nedivte se. Jeho dědeček až po druhé světové válce přišel o nemalý majetek v severních Čechách a jeho strýčkem je kníže Karel Schwarzenberg. Rodokmen má košatý jako stoletá lípa korunu, ale oslovovat aristokrata navlečeného na sportovišti do helmy a upocené lyžařské kombinézy princi, to se jaksi nehodí.

„Můžete mi říkat Hubertusi, to stačí. Jsme ve světě sportu, sem nepatří královská etiketa.“  

Dobrá, tak tedy Hubertus. Tenhle majitel lichtenštejnského a mexického pasu chodil do školy v Rakousku, často pobývá ve Vídni, ale většinu života prožil ve Španělsku. Reprezentace Mexika v lyžování ovšem není žádným produktem extravagance a přelétavosti.  

Přehrát

00:00 / 00:00

Osobnost ZOH - von Hohenlohe

Celoživotní záliba v tomhle sportu dokresluje charakteristiku Hubertusovy renesanční osobnosti a v Mexiku, odkud pochází jeho babička, se narodil a do čtyř let žil. Lyžařský svaz si tam kdysi sám založil. Teď už je mu jednapadesát, což mu ale nezabránilo, aby na své páté olympiádě porazil v obřím slalomu tři soupeře – ze San Marina, Indie a Pákistánu.

„Každý mluví o tom zatraceném věku, ale dokud si věřím, tak na to nejsem starý. Snad jsem to na svahu dokázal. Bavilo mě to. Sice jsem několikrát zatočil později, než bylo potřeba, a únava byla veliká, ale jinak to bylo v pohodě,“ říkal po závodě jako by se nechumelilo muž, který poprvé zažil olympijskou atmosféru v době, kdy řada jeho soupeřů z whistlerského obřího slalomu včetně vítězného Švýcara Janky ještě nebyla na světě.  

Třeba v roce 1993 narozenému Gruzínci Gelašvilimu by Hubertus von Hohenlohe mohl být bez problémů dědečkem.  

„Nesnažím se těm mladým vyrovnat, ale… no jak to vypadalo? Já nevím… Řekněte vy… Ale neposuzujte to podle mého času, zhodnoťte můj styl a jestli mi slušela kombinéza.“  

Inu, slušela neslušela… Záleží na vkusu. Někomu přijde pestrobarevný oděv ztvárňující indiánské pončo poněkud výstřední. Ovšem žerty si kvůli tomu z prince nikdo netropil. Naopak, coby zasloužilý olympionik byl ostatním respektovaným rádcem. Radil Hubertus také mladším kolegům z Rakouska, Švýcarska a podobných zemí?

„To ne, ale Senegalcům, klukovi z Kajmanských ostrovů a dalším. Říkal jsem jim, aby na tomhle dlouhém a těžkém kopci moc netrénovali a radši odpočívali a šetřili síly na závod.“  

A nebylo to jen rádoby vtipné plácání svátečního lyžaře, který rád exhibuje pod olympijskými kruhy. Hubertus von Hohenlohe reprezentoval Mexiko na třinácti světových šampionátech a pětkrát se dokonce objevil mezi nejlepšími deseti v kombinačním závodě Světového poháru.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme