Sáňkaři protestují proti zkrácení dráhy

Na trati, kde se v den zahájení olympijských her zabil gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili, se závodí o medaile. Pořadatelé whistlerské ledové koryto upravili a určili jiné místo startu, aby dráha byla pro sportovce bezpečnější. Sáňkaři tohle opatření ale rozhodně nevítají s úlevou, právě naopak. Považují to za prázdné gesto a degradaci olympijského závodu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Najednou to jde. Po tragédii obalili pořadatelé sloupy u sáňkařské dráhy žíněnkami | Foto: Jan Kaliba

Svět funguje zvráceně – pro fanoušky, ale i pro média se staly sáňkařské závody najednou mnohem atraktivnější než obvykle. U areálu whistlerské dráhy se před začátkem závodu jednotlivců vytvořila dlouhá fronta diváků a novinářská mixzóna přetékala. Všichni byli zvědaví, co provede tragédie s atmosférou závodů.

„Samozřejmě mě to vzalo, viděl jsem to na vlastní oči. Celý den jsem si říkal, že se to mohlo stát každému,“ popsal své psychické rozpoložení před startem český sáňkař Jakub Hyman. Stejně jako většině ostatních závodníků mu ale vadí zkrácená dráha.

Přehrát

00:00 / 00:00

Sáňkaři nesouhlasí se zkrácením dráhy

„Já tomu říkám juniorské mistrovství světa. Myslím, že to ztrácí úroveň. Na jednu stranu chápu, co se stalo, ale na druhou stranu si myslím, že se to mohlo jet úplně normálně. Jiný úraz se tady nestal a to jsme tady každý odjeli asi padesát jízd,“ nesouhlasí s krokem pořadatelů Hyman.

„Když to stavěli, měli určitě to bednění udělat hned na začátku. Chápu, že se za výjezdem z cíle už na bezpečnost moc nedbá, ale tohle konstruktéři zanedbali určitě. Takže je to jejich chyba, ten kluk za to nemohl. Všechny dráhy jsou zabezpečené, poslední případ, kdy někdo vylétl z dráhy, se stal někdy v roce 1964,“ vytkl stavitelům chybu Jakub Hyman.

Žíněnky okolo ocelových sloupů a zvýšená zábrana u výjezdu z poslední a nejnebezpečnější zatáčky se bohužel ve Whistleru objevily až spolu s květinami a vzkazem na místě, kde smrtelně havaroval Nodar Kumaritašvili. Proč ale syn šéfa gruzínského sáňkařského svazu vyletěl z dráhy, zůstává do značné míry záhadou.

„On do té zatáčky najel dobře, neměl ani špatný čas, nebyl to žádný nezkušený závodník. Ale nevíme, co se mu stalo. Jestli se třeba na krátkou chvíli nedostal do bezvědomí a poté instintktivně zařídil nahoru, nevíme,“ přemýšlel Jakub Hyman o možných příčinách tragické nehody.

Exoti do koryta nepatří

Statistici spočítali, že se na whistlerské dráze jelo od jejího zbudování 2500 jízd a jen 3 procenta sáňkařů se vyklopila, což je běžné číslo. Zahrnuje i Kumaritašviliho druhou tréninkovou jízdu, kterou dva dny před svou osudovou také nezvládl. Německý architekt whistlerského koryta Udo Gurgel se nechal slyšet, že není nebezpečné, pouze rychlé.

Rakušan Manuel Pfister v něm jel 154 km/h a vytvořil tím nový rekord v historii svého sportu. Po změně trati závodníci dosahují rychlostí zhruba o 10 kilometrů nižších. S tím vyjádřil nesouhlas německý trenér kanadské reprezentace Wolfgang Staudinger, který stejně jako vyšetřovatelé označil Gruzíncovu nehodu výhradně za jeho chybu. A přisadil si, že takoví exoti nemají v korytě co dělat.

„Všichni Němci mají tento názor. Ale takhle se to říct nedá, protože bez těchto lidí, kteří tady jezdí, by sáňkování nemohlo být olympijským sportem,“ myslí si Jakub Hyman.

O tom, že pozice sáňkování coby olympijského sportu je po smrtelném zranění ohrožena, se ostatně také v zákulisí šušká. Takže zpomalení dráhy je v konečném důsledku nikoli ochranou sportovců, ale gestem, které má udržet jejich sport v programu her.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme