Sáňkařští bratři Hymanovi trénují na nejrychlejší trati světa
Sáňkování je v našich končinách spojováno s dětským dováděním na zasněžených kopcích, a když už se o něm mluví jako o sportu, tak přinejlepším ve spojitosti s kreslířem Urbanem. Ten je sice stále úřadujícím mistrem republiky, jenže české sáňkování na tom není tak špatně, že by nemělo lepší reprezentanty v tomto sportu.
Dva z nich - bratři Hymanové - se právě teď prohánějí v kanadském Whistleru po olympijské dráze, která je nejrychlejší na světě.
Pocítila to i největší stále aktivní legenda tohoto sportu Ital Armin Zöggeler. Zatímco Jakub a Ondřej Hymanové odpovídali na mikrofon Radiožurnálu, dvojnásobný olympijský vítěz při páté tréninkové jízdě vypadl ze svých saní a ve stopadesátikilometrové rychlosti drhnul kombinézou o ledové koryto.
Něco podobného se o den dříve přihodilo i mladšímu z bratří Hymanů Ondřejovi.
„Menší chybička ve třinácté zatáčce a hned mě to potrestalo. Asi ve 148 km/h. Slušně to na tom ledě pálilo,“ glosoval Ondřej Hyman.
Jak šikovně spadnout
„Když už v téhle rychlosti spadnete, dáváte pozor, aby se vám něco nestalo. Musíte chytit asi pětadvacetikilové sáňky. Když jsem jel po zadku, tak jsem viděl sáňky letět asi metr nade mnou. Takže jsem je musel chytit a stáhnout, aby mě dole neumlátily.“
Třiadvacetiletý Ondřej Hyman se usmívá, ale když se na sáňkařské dráze vyklopíte, žádná velká legrace to není. Bez přehánění jde o život, což na vlastní kůži pocítil Ondřejův starší bratr Jakub.
„Před šesti lety se mi stal těžký úraz v německém Oberhofu. Rozdrtil jsem si pátý krční obratel, takže jsem skončil v nemocnici a mám titanový plát v krku. Tři měsíce jsem nosil krunýř. Tehdy to ale bylo chvíli před olympiádou v Turíně a byla šance se kvalifikovat, takže jsem do toho šel znova,“ vysvětluje Jakub Hyman.
Říká to jako by nic. Letos se představí na své druhé olympiádě. Žádné zázraky nečeká, za úspěch by považoval i dvacáté místo. Není se čemu divit - v Česku není žádná sáňkařská dráha s umělým chlazením a své sáně si Češi stavějí sami za 40 tisíc korun, kdežto takoví Němci jezdí na strojích v přepočtu za tři čtvrtě milionu. Takový obnos se rovná více než polovině ročního rozpočtu celého českého sáňkařského svazu.
„Ten rozdíl je obrovský, hlavně po materiální stránce.“
Ikona Urban
Obrovský rozdíl je také v mediální pozornosti, která se v případě českých sáňkařů blíží nule. Snad s výjimkou postavičky Petra Urbana, která dělá tomuto sportu největší reklamu.
„Dneska už to je taková karikatura,“ culí se Jakub Hyman.
„Mediální ikona sáňkování. Když třeba letos vyhrál mistrovství republiky, tak v novinách řekne, že se kluci báli přijít, abychom s ním neprohráli. Přitom my jsme byli na mistrovství Evropy. Termín republikového šampionátu nám nevyhovuje, zvládáme ho jet tak jednou za tři roky. Párkrát jsem ho už porazil,“ doplňuje ho Ondřej s bratrem za zády.
To je ostatně tradiční obrázek - na závodišti je těžko potkáte odděleně, i výkonnost mají podobnou a oba se v anglicky mluvících zemích potýkají se stejnou poťouchlostí. Jejich jméno totiž vyslovují „hajmen“, což v překladu znamená panenská blána.
„Tak se to tu normálně vyslovuje. Žije tu spousta Hymanů, našel jsem na internetu i slavný zpěváky. Jsme na to zvyklí, jezdíme už léta, a když mi někdo řekne ,hajmen´, tak na to už slyším. I když se tu představuji, tak říkám ,hajmen´,“ hlásí se hrdě ke svému příjmení Jakub Hyman.
Spolu s mladším bratrem Ondřejem ho čekají čtyři závodní jízdy sáňkařů jednotlivců v neděli českého času.
