Martina Sáblíková: Při hymně jsem brečela od začátku do konce
Rychlobruslařka Martina Sáblíková už vlastní zlatou olympijskou medaili. Získala ji ve tříkilometrovém závodě sice už krátce před půlnocí, ale slavnostního ceremoniálu ve vyprodané hale BC Place se dočkala až nad ránem našeho času. Exkluzivní rozhovor natočil s novopečenou olympijskou vítězkou krátce po korunovaci Vojtěch Bidrman.
Martina Sáblíková ustála tlak, kterému musela před startem olympijských her čelit, a suverénně vyhrála závod na tříkilometrové trati, když o více než dvě sekundy porazila Němku Beckertovou a třetí Kanaďanku Grovesovou. Pro Českou republiku tak vybojovala první olympijskou medaili ve Vancouveru.
Martino, medaili máte na krku. Už vám dochází, co jste dokázala?
Už asi jo. Protože když člověk vidí na stupních vlajku a navíc olympijské kruhy, tam mu dojde, kde tu medaili získal. Je to prostě nádhera.
Ceremoniál byl opravdu velkolepý. Obrovská hala, tisíce lidí, zažila jste někdy něco podobného?
Určitě ne. Byla jsem strašně nervózní, možná víc než před samotným startem. Bylo to opravdu úžasné. Před ceremoniálem jsme byli v zákulisí a viděli narvanou halu, bylo to krásné.
Možná máte smůlu na čekání. Nejprve jste musela čekat na závěrečné tři rozjížďky, teď jste čekala jako vítězka čili jdete na řadu jako poslední. Tohle čekání asi bylo o něco příjemnější...
Mně by bylo jedno, i kdybych musela čekat do zítřka. Ale mám tu medaili a to je pro mě důležité. Splnil se mi největší sen mého života.
Českou hymnu jste slyšela mnohokrát na mistrovství Evropy nebo světa. Na co jste myslela, když jste ji poslouchala?
Těžko se to popisuje. Nebyla jsem schopná ani zpívat, jen jsem brečela od začátku až do konce. Myslela jsem na to, že jsme to dokázali a že máme pro Českou republiku zlatou medaili.
Je čas na oslavy. Jak budete trávit dnešní večer?
Nejdříve pojedeme do Českého domu, kde si dám výbornou večeři. A pak se chci pořádně vyspat, protože z posledních dvou dnů mám docela manko. Navíc mě strašně bolí nohy, protože hned po závodu jsme šly na dopingovou kontrolu a pak hned na vyhlášení. Nemohla jsem se ani vyklusat, jen jsem si stihla protáhnout nohy.
Kdybyste mohla vzkázat jednu věc do České republiky, kde vám všichni neuvěřitelně drží palce, co by to bylo?
Chtěla bych poděkovat všem, kdo mi drželi palce a věřili mi. A chtěla bych samozřejmě pozdravit své rodiče, bratra, prarodiče, prostě všechny nejbližší a přátele.
