Ohlédnutí za paralympijskými hrami
V kanadském Vancouverem v noci na dnešek skončily X. zimní paralympijské hry a pořadatelskou štafetu převzalo ruské Soči. Pojďme se ale ještě ohlédnout za těmi právě skončenými hrami. Jaké byly?
Určitě netypické - nejen proto, že existovaly dvě paralympijské vesnice, ale i tím, že slavnostní zahájení bylo ve Vancouveru a ukončení ve 125 kilometrů vzdáleném Whistleru. A i díky tomu bylo prakticky nemožné vidět biatlon, alpské a sjezdové lyžování na horách a k tomu zároveň ve městě hrané turnaje sledgehokejistů a curlerů.
Téměř polovina zúčastněných zemí si odváží alespoň jeden cenný kov, tak jako naše výprava zásluhou zrakově postižené lyžařky Anny Kulíškové, která sama pomýšlela na víc, ale nakonec byla ráda za třetí místo v Super G. A to nejen kvůli sobě.
„Já jsem hrozně šťastná, že to Super G vyšlo, protože to byla šance jak zachránit českou výpravu. Takže jsem hrozně ráda, že to vyšlo,“ radovala se Kulíšková.
Češi tedy ve Vancouveru díru do světa neudělali, i když páté místo sledgehokejistů je při premiéře výborné. Největším překvapením právě skončených her se ale stali Slováci.
Výborní Slováci
Získali totiž neuvěřitelných 11 medailí, z toho šest zlatých a v pořadí národů skončili šestí za tradičními velmocemi. Všechny medaile patří mladým především zrakově postiženým lyžařům, když o tři zlata se shodně postarali Henrieta Farkašová a Jakub Krako.
„Já jsem doufal, že alespoň tu jednu medaili vyhraji. To byl můj sen a že to až takhle dobře dopadne, to jsem neočekával. Je to pro mě fantastický pocit a jsem velmi rád,“ říkal dojatý Krako.
Tento úspěch ovšem může šokovat jen nezasvěcené, ti, kteří se trochu točí kolem lyžování zrakově postižených překvapeni nebyli.
„Tak Slováci mají úplně perfektní obrovský tým. Jsou silní a vyhrávají i Světové poháry, takže my jsme to čekali, že budou úspěšná, protože je známe a hrozně jim to přejeme. Obdivujeme je a trochu jim i závidíme, protože oni opravdu fungují jako profesionálové,“ říká Anna Kulíšková.
Tlačí nás do extrémů
Dokonce tam prý proběhla i interní kvalifikace, protože mohli obsadit tři místa a mají šest dobrých zrakově postižených lyžařů. Jak Farkašová, tak Krako byli už na hrách v Turíně a během čtyř let tvrdě pracovali na tom, aby tady v Kanadě získali medaile.
Závěrečná část přípravy, která začala už o prázdninách a vyvrcholila téměř dvouměsíčním pobytem na horách, byla podle samotného Jakuba Kraka hodně náročná.
„Někdy mám pocit, že na nás až moc tlačí, na to, že to není naše práce, ale záliba. Někdy nás tlačí do extrémů, ale výsledky se dostavily. Trpěli jsme, ale dostali jsme se na takový piedestal a jsem jen rád,“ vyznává se Krako.
Slováci totiž velmi dobře pochopili, že pokud chtějí uspět ve sportu zdravotně handicapovaných, chce to zcela profesionální přístup týmu. Bohužel u nás je to zatím záležitost jedinců.
