Počasí si se sdruženáři zahrálo ruskou ruletu
Sportovce obvykle připraví o úspěch ztráta vlastní formy nebo lepší forma soupeře. Ale jsou disciplíny, při kterých vás ani sebelepší výkon nemusí zachránit od naprostého propadáku.
Na vlastní kůži to zažil norský sdruženář Mikko Kokslien. Měl běžet o olympijskou medaili. Jenže nakonec po skokanské části přemýšlel, jestli má vůbec smysl z předposledního místa a s více než čtyřminutovou ztrátou k běhu na deset kilometrů nastupovat.
Skokanskou část závodu museli pořadatelé několikrát přerušit. Ve whistlerském údolí foukal vítr a padala hmota oscilující svým skupenstvím mezi sněhem a deštěm. Když Japonec Watabe skočil zhruba o třicet metrů méně než jeden z předskokanů, jury posledních patnáct závodníků na velký můstek nepustila a nechala celé kolo opakovat. Tentokrát odskákali všichni, i když podmínky se výrazně nezměnily, mezi některými skoky byly dlouhé prostoje a řada lyžařů kvůli počasí předvedla na své poměry nezvykle krátké pokusy.
„Tino Edelmann skočil pěknou bídu,“ komentoval výkon svého německého soupeře Pavel Churavý. Řada lyžařů na opakování skokanské části vydělala – jako třeba Tomáš Slavík, který první pokus totálně pokazil.
„Pro mě by tamtím skokem závod skončil, s tím by se moc dělat nedalo. Začal do toho poletovat sníh, navíc foukalo dost zezadu. Teď se to sice trochu uklidňuje, ale stejně to nebude regulérní. Jsem rád, že ta šance byla.“
Favorité 'sfouknuti' do pole poražených
Spolu se Slavíkem si takhle zpíval i zbytek těch, kteří si v opakovaném kole výrazně polepšili. Ti, kterým se první skok povedl a na podmínky doplatili až napodruhé, odcházeli pěkně nakvašení. A v jejich čele kráčel Mikko Kokslien. Když jury zrušila první kolo, suverénně vedl a při svých běžeckých kvalitách by bezpochyby bojoval o medaili. Jenže napodruhé ho z můstku sfoukl zadní vítr a nebohý Nor vyrážel na trať jako předposlední se ztrátou 4 minut a 11 sekund na vedoucího Rakušana Grubera.
„Jsem rozmrzelý ze svého vlastního výkonu. První skok byl dobrý, ale druhý jsem pokazil. Zlobím se jenom sám na sebe, i když napoprvé jsem měl docela dobré podmínky a teď nebyly právě nejlepší. No… býval bych bojoval o medaili, ale to teď rozhodně nepůjde,“ povzdychl si norský sdruženář, který nakonec i hluboko mezi poraženými zaběhl jedenáctý nejrychlejší čas a posunul se o šest míst – na devětatřicáté.
Podobné vylepšování čekalo i nejlepších pět mužů Světového poháru, kteří skákali jako poslední v tom největším nečase. Edelmann byl před během 35., Moan 28., Frenzel 41., Gottwald 40. a Lamy-Chappuis 29.
„Tohle je holt venkovní sport a můžu vám říct, že většinou má ta poslední pětice naopak nejlepší podmínky ze všech,“ říkal po závodě během her už potřetí stříbrný Američan Johnny Spillane. Jenže tomu bylo hej – druhý byl už po skokanské části a svou pozici udržel, předběhl ho jen krajan Bill Demong.
