Opačný pohled na pohostinství: Co všechno si myslí číšníci a servírky o hostech?
Ve dnech svátečních asi zavítáte do restaurace častěji než obvykle. Je potřeba se trochu povyrazit, pobavit, užít si volna. Ve svých minulých glosách jsem vám už několikrát radil, jak se máte chovat k neotesanému číšníkovi, jak máte reagovat na jídlo, které vám nechutná, které není evidentně dobře uvařeno nebo které vám podsouvá jiné suroviny, než uváděl jídelní lístek.
Tentokrát bych vás rád seznámil s úplně opačným pohledem na situaci v pohostinství: jak se na nás – na hosty – dívají ti, kteří nás obsluhují. Namátkou bych zmínil pro vaše pobavení i poučení body, které mi připadají nejatraktivnější.
1. Špatný host vehementně reklamuje jídlo, až když na talíři zbyly dvě brambory a tři centilitry omáčky.
2. Uděláte si telefonickou rezervaci a pak vůbec nepřijdete nebo dorazíte o hodinu později. A divíte se, že pro vás už není žádné místo.
3. Máte minimální útratu, ale sedíte u stolu ještě hodinu po zavíračce a ukazujete si fotky z narozeninového večírku.
4. Tykáte personálu, luskáte prsty na vrchního, aby dorazil okamžitě k vašemu stolu.
5. 40 procent hostů prý nepoužívá slova „děkuji" a „prosím".
6. Nejste schopni si objednat všichni najednou.
7. Když se platí a personál čeká nějaké alespoň malé spropitné, marně šátráte v peněžence po nějakých trapných dvoukorunách.
Nejde jen o „dýško"
Největším zoufalstvím asi je, když s výrazem marnotratného milionáře zaokrouhlíte sumu 182 korun na 185 korun. Nebo když dáte stokorunový tip za svatební hostinu, která stála bratru 20 tisíc korun.
Tak to je jen pár příkladů, abychom si my – hosté – někdy uvědomili, že nás obsluhuje člověk, který se třeba snaží nám udělat hezký večer. Jeho jediným zájmem nemusí být vždy jen velké „dýško", ale abychom se k němu chovali slušně a ctili jeho profesi.
