20. července 1992. Havel odchází. Československo míří k rozpadu
Abdikací Václava Havla 20. července 1992 se uzavřela historie úřadu československého prezidenta. Havel své rozhodnutí zdůvodnil tím, že není schopen plnit závazky vyplývající z jeho slibu věrnosti federálnímu státu. Bylo totiž zřejmé, že Ćeskoslovensko směřuje k rozdělení. Prezidenta na nové funkční období se Federálnímu shromáždění zvolit nepodařilo. Sám Havel neuspěl v první volbě na začátku července.
Václav Havel odcházel z prezidentského úřadu zvesela. Vypadalo to tak alespoň podle jeho slov na tiskové konferenci na zámku v Lánech. „Musím říct, že se necítím být ani smutný, ani zatrpklý, ani zklamaný, ani odstrčený, ani nedoceněný, ba naopak, mám pocit určité úlevy, určitého uvolnění.“
Prezidentské volby 3. 7. 1992: stop Havlovi a společnému státu
Číst článek
K rezignaci na úřad československého prezidenta se Havel rozhodl už 17. července, kdy Slovenská národní rada přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky, která požadovala samostatnost Slovenska.
K tomu ostatně podle Jozefa Moravčíka, tehdy federálního ministra zahraničí, směřovala všechna jednání. „Naše idea byla velmi jednoduchá. K celému problému vztahů mezi Českou a Slovenskou republikou jsme přistupovali z hlediska budoucí integrace a chtěli jsme, aby naše vztahy byly naformulované na úrovni maastrichtské dohody. To znamená, aby tam byla společná měna, případně společná obrana. Abychom mohli vstupovat do Evropské unie jako dva samostatné státy integrované na té cílové úrovni EU,“ říká Jozef Moravčík 25 let po jednáních o rozdělení v rozhovoru pro Český rozhlas.
O budoucnosti Československa ale rozhodovali především předsedové vítězných stran z parlamentních voleb: Václav Klaus v Čechách a Vladimír Mečiar na Slovensku. A ti se už začátkem července dohodli na rozdělení federace.
„Václav Havel jim to oběma měl za zlé. On nechtěl za každou cenu stát v cestě slovenské samostatnosti, on se jen domníval, že takovému rozhodnutí má předcházet referendum, ve kterém svobodně občané obou států vyjádří svoji vůli, jak má stát vypadat. Tuto možnost vlastně zablokovalo Federální shromáždění ze stejných důvodů jako zablokovalo znovuzvolení Václava Havla prezidentem,“ vysvětluje Havlův postoj Michael Žantovský, jeho tehdejší mluvčí, a důrazně dodává: „Znamená to, že ti vůdčí politici nechtěli referendum, oni o tom chtěli rozhodnout sami. Nechtěli, aby se jim do toho pletli občané.“
Sám Václav Havel se s rozdělením Československa nemohl smířit. Najevo to dal hned při svém odchodu z funkce 20. července. „To, že se nám nepodařilo vytvořit demokratickou, spravedlivou federaci založenou na rovnoprávnosti obou svých členů, v níž by se všichni cítili dobře, federaci, která by měla svůj základ v nové demokratické federální ústavě, to považuji za velký neúspěch nás všech, nejen můj osobní, ale samozřejmě i můj osobní.“
Na dvě samostatné republiky se Československo rozdělilo k 1. lednu 1993. Prezidentské pravomoci po Havlově demisi vykonával předseda poslední federální vlády Jan Stráský.
