Rozdílů je víc než podobností, říká historik Tůma o srovnání srpna 1968 a vpádu Ruska na Ukrajinu
Pietní akt před budovou Českého rozhlasu dopoledne připomenul 54 let od okupace Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Většina pronesených proslovů obsahuje odkaz na probíhající ruskou invazi na Ukrajinu. Premiér Petr Fiala (ODS) například na shromáždění u Českého rozhlasu dopoledne řekl, že kvůli ruské invazi na Ukrajinu nebyla připomínka srpna 1968 nikdy tak aktuální jako letos. Hostem Radiožurnálu byl historik Oldřich Tůma.
Dá se říct, že ty události ze srpna 1968 by mohly být jedním z klíčů, jak třeba pochopit i počínání Ruska na Ukrajině?
Ano a ne. Ta situace samozřejmě v něčem podobná. Je to nevyprovokovaná agrese, nebo pokus o okupaci nezávislého státu. Možná, že ten původní ruský plán z vojenského hlediska byl trochu podobný tomu plánu, který se uskutečnil v roce 1968 s tím obsazení letiště a rychlému obsazení hlavního města.
Poslechněte si rozhovor Radiožurnálu s historikem Ústavu pro soudobé dějiny Oldřichem Tůmou
Jinak je to ale válka, která se táhne dlouhé měsíce. To rozložení sil je také úplně jiné z hlediska celosvětové politiky. Válka na Ukrajině vyvolala úplně jinou situaci. Ukrajina má řadu spojenců, kteří sice jenom politicky a řekněme ekonomicky Ukrajinu podporují, ale přece jenom ji podporují. Československo bylo v roce 1968 úplně samo. Ostatně ani žádné spojence proti Sovětskému svazu nehledalo. Řekl bych, že těch rozdílů je tady možná víc než těch podobností.
Obecně, do jaké míry je dobré hledat ty historické paralely a srovnávat, a ve kterých případech to je naopak spíš ke škodě?
Máte pravdu, že srovnávat minulost, hledat paralely v současné situaci a pokusit se nějakým způsobem předvídat budoucnost je velice oblíbená záležitost, protože víme, jak ty minulé události dopadly.
Ale ono to právě nikdy není úplně totožné a neměli bychom se těmi poučením z minulosti nechat vést při aktuálním rozhodování - to vždycky se musí především opírat o analýzu současné situace.
Změna postoje
Z druhé strany se říká: Kdo nezná svou minulost, je odsouzen opakovat chyby, které v minulosti byly...
To se sice říká, platí to asi i pro individuální lidský život. Na druhou stranu v něčem se historie opakuje, v něčem je vždycky jiná. Minulost je dobré znát, to naše poznání minulosti musí být nějakým podkladem našeho současného rozhodování, ale nesmíme do té minulosti být zahleděni úplně. Myslím, že se nemáme snažit minulost napravit. Musíme vnímat tu současnou situaci a reagovat přiměřeně zájmům a situaci tak, jaká je dnes.
Jak silný dopad měla ta srpnová invaze na vztah Čechů a Slováků k sovětskému svazu? Vymazalo to i ten vděk Rudé armádě za osvobození od nacistů?
To je určitě pravda. I z tohoto hlediska je ta srpnová intervence jedním z velkých předělů československých dějin 20. století. Víme, že se pro oba národy sympatie vůči Rusku datují zpět do 19. století a byly pak ještě posíleny, zvlášť v českém případě, tou osvobozeneckou roli Rudé armády v roce 1945. Češi možná s Bulhary byli asi největšími rusofily v celém sovětském bloku.
Komunisté před 50 lety přijali Poučení z krizového vývoje. Ospravedlnili jím sovětskou okupaci i čistky
Číst článek
Srpnová intervence opravdu tohle postavila úplně na hlavu a proměnila vztah Čechů k Sovětskému svazu. U Slováků, tam to bylo možná trošičku jinak.
Důsledky toho vidíme i v současnosti. Já myslím, že ta zkušenost s intervencí převážně sovětské armády, když to nebyla jen sovětská armáda z roku 1968, má i nějaký dopad na současný postoj české veřejnosti k politice vůči Ukrajině, vůči ukrajinským uprchlíkům a samozřejmě vůči Rusku.
Vybaví se vám nějaká jiná událost v dějinách, která by tak určovala vztah Čechů, Moravanů a možná i Slováků k nějakému státu?
No, upřímně řečeno je to asi dost ojedinělé. Samozřejmě takovou události byla třeba druhá strana a okupace nacistickým Německem. Ale 54 let po konci druhé světové války se vztahy mezi Čechy a Němci přeci jen dost výrazně proměnily a řekněme napravily.
Teď už asi při promýšlení našich spojeneckých a ekonomicky velmi významných vztahů s Německem by málokoho napadlo nějakým způsobem analyzovat dějiny druhé světové války a brát si z toho nějaká poučení.
Myslím si, že trvalost toho negativního pohledu pohledu na Rusko je opravdu docela něčím výjimečným. Ale je třeba říct, že Rusko dělá mnoho pro to, aby ty podobnosti a emoce znovu vyvolalo a povzbudilo. V tomto ohledu to asi jedinečné je, ale odpovídá to ruské politice a ruskému chování ve světových nebo evropských souvislostech.
