František Zahrádka se narodil 30. října 1930 v Děčíně v rodině invalidního ajznboňáka, legionáře z 1. světové války. V roce 1939 se rodina musela z pohraničí vystěhovat. Otec s nimi nemohl zůstat, odjel za prací. Maminka se dvěma syny odjela vlakem do Chocně, kde se přihodila tragédie.  

Mladší bratr Luděk se těžce zranil. Srazil ho automobil a lékaři mu nedávali téměř naději. Maminka se psychicky zhroutila a byla hospitalizována. Osmiletý František zůstal sám. Postel si vyrobil z vany, kterou někde našel a dotáhl jí do opuštěného odstaveného vagonu, kam mu lidé nosili jídlo.  

Nejčastěji ho navštěvovali místní skauti. V oddíle se seznámil s o něco starším Karlem Peckou, také pozdějším politickým vězněm a slavným spisovatelem. Když se matka Františka vzpamatovala, bratr Luděk se částečně vyléčil, otec se vrátil z prací, dala se rodina opět dohromady a usadila se v Českých Budějovicích: „Chodil jsem za skauty, jezdili jsme na výlety, celý den jsme někde lítali,“ popisuje František dětství v oddíle za 2. světové války.

Jeho rodiče se zapojili do protinacistického odboje a oba zatklo gestapo. Na svobodu se dostali až na konci války. Otce pustili po pětiměsíční vazbě, jeho matku, která nosila jídlo partyzánům, osvobodila až Rudá armáda 5. května 1945. "Nikdy na to nezapomenu, jak jsme vítali sovětské vojáky generála Malinovského. Lidé je nosili na ramenou. Pamatuju si, jak ukrajinští vojáci říkali 'dneska jásáte, za rok budete plakat!'," vzpomíná na květnové oslavy Zahrádka. 

Skautům bylo jasné, že přichází totalita

Po válce se začal angažovat v obnoveném skautu. S českobudějovickými junáky jezdil na tábory. Objevovali málo známé pohraniční stezky, znali jeskyně a všemožné skrývačky, což se mu prý později náramně hodilo.  

Komunisté se v Československu postupně chopili moci, ale skauti jejich slovům nevěřili už dávno předtím: „Ani náhodou. Pamatuju si, že jsme nikdy nevěřili v sebevraždu Jana Masaryka. Krčmaňská aféra, pokus o atentát na Drtinu, znárodňování a mnoho dalšího, to všechno nás přesvědčilo, že komunistům se nedá věřit. Že tato společnost zase ztrácí svobodu," vysvětluje František Zahrádka, proč začal převádět uprchlíky přes hranice. 

Jednou se musel kvůli přestřelce na čáře vydat s důstojníky, které převáděl, až do uprchlického tábora v Bavorsku. Mohl zůstat, ale protože jeho bratr Luděk už emigroval, vrátil se, aby staří rodiče nezůstali sami. V Německu se nechal naverbovat americkou CIC a do Československa se vracel se zpravodajskými úkoly: koho má převést, jaké informace zjistit, a podobně. Jako agent chodec vystupoval pod krycím jménem Josef.

V roce 1949 ho navštívil přítel ze skauta Karel Pecka. František se připojil do jeho skupiny Za pravdu, kde vystupoval pod jménem Pavel. Vydávali a kolportovali letáky a samizdatový časopis. V jedné skupině se však našel udavač, ve druhé působil voják, kterého sledovali agenti komunistického Obranného zpravodajství.  

Zahrádku zatkli 3. září 1949. Kdo ho těsně před jeho útěkem do zahraničí udal, se však dodnes přesně neví. V té chvíli už mnozí ze skupiny Za pravdu vypovídali ve vyšetřovně StB. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

'Hodňousek to nebyl'

Karel Pecka v jednom z rozhovorů před svojí smrtí roku 1997 řekl: „Jak můžete vzdorovat, když máte svázané ruce, sedíte nahý na židli a nevíte, odkud přiletí rána. Vybaví se vám všechny ty popisy výslechů na gestapu a říkáte si, že po vás nikdo neštěkne. Takže člověk volil menší zlo a po několika hodinách přiznal aspoň něco, v nejistotě ovšem, zda to bude stačit." Nakládačku dostal i Zahrádka a skončil na tři měsíce v pankrácké samovazbě. U soudu dostal 20 let za špionáž. 

Prošel jedenácti věznicemi a tábory, nejvíce času strávil v pracovních lágrech při uranových dolech. „No hodňousek to teda nebyl, dělal průšvihy, ale od toho jsme tam byli! Každou chvíli byl v korekci," vzpomíná na Zahrádku jeho spoluvězeň Petr Vymyslický. 

Mikuláš Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít