Legendární V-101: Agent, který komunistům výrazně pomohl s únorovým převratem v Československu
Říkalo se o něm, že „udělal komunistům únor“. Spolupracovník Státní bezpečnosti, zašifrovaný pod krycím jménem V-101, jinak Valerij Sergejevič Vilinskij. Za první republiky psal pro katolický i vládní tiskt, v letech protektorátu patřil k novinářům podporujícím nacistickou okupační správu. A co následovalo po druhé světové válce? A po únoru 1948? Na to odpoví historik Petr Blažek.
Rodák z Oděsy Valerij Vilinskij (1901) pocházel z ruské šlechtické rodiny, jejíž příslušníci odešli po bolševickém puči v listopadu 1917 do exilu a nakonec v roce 1923 zakotvili v Československu.
Valerij v Praze dokončil studia práv a psal pro katolický a později i vládni tisk. V letech 1934 až 1936 pracoval v Lidových novinách jako redaktor pro zahraniční politiku. Napsal řadu knih a byl velkým propagátorem sjednocení katolické a pravoslavné církve.
Za války pracoval ve Státním úřadu statistickém a patřil k aktivistickým novinářům podporujícím nacistickou okupační správu. Měl být také placeným agentem gestapa. V roce 1945 byl krátce zaměstnán na ministerstvu informací, poté ale čelil trestnímu řízení podle retribučního dekretu.
Hrozil mu trest za kolaboraci, ale unikl mu a ještě v roce 1945 byl zproštěn všech obvinění, když se jej zastali sovětští agenti NKVD.
Dvě hodiny po zasedání
Vzápětí měl být naverbován do služeb sovětské tajné policie a od 1946 spolupracoval i s československou Státní bezpečností, která se stále více dostávala pod kontrolu komunistů. Až do roku 1951 byl jedním z nejaktivnějších agentů a na počátku roku 1948 sehrál klíčovou úlohu v politické krizi vrcholící únorovým komunistickým převratem.
V ulicích už vládli komunisté, Vladimír Peška vedl studentskou demonstraci k Hradu
Číst článek
Vilinskij Státní bezpečnost pravidelně a velmi detailně informoval o tom, co se děje uvnitř demokratických stran.
„Gottwald a politbyro věděli nejpozději dvě hodiny po zasedání dvanácti ministrů demokratických stran, o čem se tam jednalo,“ řekl později tehdejší velitel StB a zpravodajské služby Jindřich Veselý.
Komunisté tak mohli promyšleně plánovat seznam, rozsah a vyznění nátlakových akcí na každý den. Po únoru 1948 význam Vilinského klesal a nakonec se on sám stal pro podezření ze spolupráce se západoněmeckou rozvědkou objektem sledování naší StB. Nebylo mu ještě ani 54 let, když v Praze spáchal sebevraždu.
