Po stopách otce měnové reformy. Rašínova pravnučka se stále vrací do Prahy

Ministři financí nebývají příliš oblíbení. Platilo to i za první republiky. A i když se tehdejšímu šéfovi resortu financí Aloisi Rašínovi dařilo vyvést republiku z krize, přesto na něj anarchokomunista Václav Šoupal 5. ledna roku 1923 spáchal atentát. Bylo to ve chvíli, kdy vycházel ze svého domu v pražské Žitné ulici. Právě tam, k jeho tehdejšímu bydlišti, se vydal Radiožurnál. Ve svém seriálu Rašína připomíná.

Seriál Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Portrét Aloise Rašína z 20. let 20. století. | Foto: Miloslav Hamřík | Zdroj: Český rozhlas

„Lidé se obvykle zastavují před tím domem a připomínají si historii člověka, který tady žil. Na chodníku je v dlažbě taky datum jeho smrti,“ popisuje Radiožurnálu drobná a elegantní plavovláska Karolina Breitenmoser-Stransky. Je pravnučkou Aloise Rašína, se svou rodinou žije ve Švýcarsku, ale do Prahy se často vrací, kde se stará o dům, do kterého se roku 1912 přestěhoval její pradědeček.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž.

Stojíme ve druhém patře – před dveřmi, za kterými měl advokátní kancelář Alois Rašín. Dnes tam pracuje advokátka – Lenka Vašátková. „Jsme v prostorách, kde Alois Rašín i jeho syn Ladislav žil a pracoval. Reálně tady bydleli a část nábytku užíváme po nich,“ říká.

Rašínův kožich

Mimo polstrovaných zelených křesel nebo tmavě hnědé knihovny z masivu jsou tu prosklené vitríny. Na ty si Rašínova pravnučka dobře vzpomíná nebo spíš na to, co v nich uchovávala její prababička.

„Karla Rašínová nechala udělat tyhle skříňky. V nich byly Aloisovy šaty, obvazy z kliniky, spisy, dopisy… strašná spousta věcí. Byl tam i kožich, který měl, když ho zastřelili. A protože babička tušila, že přijdou těžké časy, tak si ten kožich nechali a koncem 50. let z toho mamince nechala ušít palto – krátký kabátek. Byla v tom tedy ještě stopa po kulce,“ líčí Karolina Breitenmoser-Stransky. 

Alois Rašín na první československé bankovce | Zdroj: Fotobanka Profimedia

„Maminka potom to palto měla ve Švýcarsku. Když se narodil můj syn, tak měl kočárek a já jsem do něj chtěla ušít nějaký teplý spacák. Maminka proto vytáhla palto a řekla, že ho z něj ušijeme. Takže moje děti jezdily v zimě v kožichu, který na sobě měl Alois Rašín, když ho zastřelili. Ještě pořád ho máme,“ dodává.

Karolina Breitenmoser Stransky má tři děti ve věku kolem dvaceti let. I ony mluví česky a do Prahy jezdí. 

Na prvním místě

Podle historika Jaroslava Rokoského byl Rašín razantní politik, kterému šlo v prvé řadě o prosperitu státu. „Nešlo mu o stranický zájem, v jeho případě o Národní demokracii, jíž byl členem, nebo dokonce o osobní zájem či slávu,“ vysvětluje Radiožurnálu historik. Učitelům, kteří požadovali zvýšení platu, například sdělil, že by měli jít svou skromností příkladem. Věřil v pracovitost, šetřivost a silnou měnu.

Masaryk s Benešem se hodně snažili, aby se na Rašína zapomnělo, tvrdí režisér Svoboda

Číst článek

O zásluhách Aloise Rašína se dlouhá desetiletí nemluvilo, ačkoli se mu podařilo vybudovat silný ekonomický stát. Zapomnělo se hlavně po roce 1945.

Zapadlo také jméno Aloisova prvorozeného syna Ladislava. Ten patřil ještě v roce 1939 k aktivním politikům a byl mezi těmi, kteří byli odhodláni bránit Československo před nacistickou okupací v době po Mnichovu, 13. prosince roku 1939 ho zatklo gestapo a o šest let později zemřel ve vězeňské nemocnici. Stalo se tak krátce před příchodem americké armády. Bylo mu 44 let.

V 50. letech nesměli mít oba Rašínové vlastní hrob. „Rodiče měli salon a v něm byly posmrtné masky, posmrtné ruce, no a u babičky byly urny,“ popisuje Karolina Breitenmoser-Stransky. Uložit urny do rodinné hrobky směla rodina znovu až v 80. letech, dopsat na ni jména politiků mohli ale teprv až po pádu totalitního režimu.

Michaela Vetešková, dbr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme