‚Věděli jsme, co děláme.‘ Před 45 lety se sešli umělci v Národním divadle k podpisu Anticharty
Před 45 lety, v pátek 28. ledna 1977, se v Národním divadle sešli umělci, kteří tam podepsali Provolání československých výborů uměleckých svazů později známé jako Anticharta. Vymezili se v něm proti Chartě 77, která vyzývala tehdejší komunistický režim k dodržování lidských práv v Československu.
„Významným podnětem ke společnému úsilí o všestranný rozvoj socialistické kultury se stalo dnešní shromáždění československých umělců v Národním divadle v Praze,“ zaznělo 28. ledna v Rozhlasových novinách. Na místě se tehdy sešla „drtivá většina mistrů naší kultury,“ stálo v provolání umělců, které na setkání přečetla herečka a členka Ústředního výboru Komunistické strany Československa Jiřina Švorcová.
V zaplněném hledišti Národního divadla seděli například herci Jan Werich, Jiří Sovák nebo Karel Höger.
Seznamy signatářů tzv. Anticharty pak vycházely od 29. ledna v Rudém právu. Někdo se podepsal dobrovolně, někdo pod nátlakem ze strachu, že přijde o práci. Podle historika Milana Bárty z Ústavu pro studium totalitních režimů komunisté dobře věděli, proč do kampaně proti Chartě 77 zapojují známé tváře.
„To byli lidé, kterým ten národ ještě věřil. Politici byli diskreditovaní, ale umělci měli v tom národě poměrně vysoký kredit z doby Pražského jara, a pokud oni podepisovali něco, tak to bylo to nejsilnější, co mohl režim v té době nasadit v rámci té vnitřní propagandy,“ vysvětlil historik.
Po shromáždění v Národním divadle se další umělci sešli také v pražském Divadle hudby. Vedle jiných tam vystoupil i zpěvák Karel Gott, který poděkoval stranickému a státnímu vedení za „příznivou, dobrou atmosféru, za prostor pro naši tvůrčí uměleckou činnost, kterou s takovým potěšením děláme pro naše posluchače. Připojuji svůj hlas k mohutnému proudu vyznání umělců ve jménu socialismu a míru“.
‚Ztroskotanci a samozvanci.‘ Článek, který rozpoutal mediální kampaň proti Chartě 77, vyšel před 45 lety
Číst článek
Věděli, co podepisují
Celkem Antichartu podepsalo skoro sedm a půl tisíce umělců. Někteří z nich se za to po sametové revoluci omluvili, další tvrdili, že si mysleli, že podepisují prezenční listinu.
„To je přece takovej nesmysl! Prezenčku podepisujete, když někam přicházíte, a tohleto se podepisovalo při odchodu, až my jsme tam ty bláboly přečetli... měli jsme strach, byli jsme zbabělí, nebyli jsme takoví hrdinové jako Marta (Kubišová – pozn. red.). Tedy já budu mluvit za sebe – měla jsem strach, byla jsem zbabělá, přiznávám se k tomu,“ uvedla později pro Paměť národa zpěvačka Eva Pilarová.
Podle Bárty Anticharta svůj cíl splnila – podařilo se jí posílit atmosféru rezignace a letargie v normalizačním Československu.
