Před 43 lety zaplavilo stánky Rudé právo s Antichartou na titulní straně. Podpisu se vyhnul málokdo

O umění, které si podává ruce přes hranice, ale taky o zrádcích, kteří se izolují od vlastního národa a škodí mu. To se mohli lidé dočíst v Rudém Právu s datem 29. ledna 1977, na titulní straně. Článek shrnoval události předchozího večera, kdy se v Národním divadle sešli tehdejší přední umělci a podepsali provolání, později známé jako Anticharta. Vymezili se v něm proti Chartě 77 a proti všem, kteří výzvu k dodržování lidských práv podepsali.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Podpisu Anticharty se před 43 lety se vyhnul jen málokdo. | Foto: Česká televize

Provolání umělců v Národním divadle četla tehdejší tvář normalizační kultury – herečka a také členka ÚV KSČ Jiřina Švorcová. V předních řadách sedělo mnoho dalších oblíbených herců – třeba Karel Höger, Jiří Sovák nebo Ladislav Pešek. Manifestační shromáždění bylo jen další součástí masivní kampaně proti lidem okolo Charty 77.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 43 lety zaplavily novinové stánky výtisky Rudého práva s provoláním umělců na titulní straně známým jako Anticharta.

„Měla posílit loajalitu společnosti k režimu. Je úplně jedno, jaká byla vnitřní orientace těch osob, šlo o to, aby projevili loajalitu navenek,“ vysvětluje historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Po shromáždění v Národním divadle se další umělci sešli také v pražském Divadle hudby i v oblastních divadlech. Podpisu Anticharty se před 43 lety se vyhnul jen málokdo. Často proto, že nad tím nepřemýšlel, jako třeba zpěvák Michal Prokop.

„Vůbec mi nedošlo, že tohle je něco víc. Když jsem pak večer seděl u televize u jednoho kamaráda, byla tam Hegerová, Petra Janů, Michal Zelenka, a najednou jsme viděli ve zprávách tohle. Hanka se rozbrečela. A teprve tam jsem si uvědomil, co jsem to udělal. Tím, že to udělali všichni,“ vzpomínal na to před několika lety v projektu Paměť národa.

Pán Bůh má s tebou zvláštní úmysly. Příběh mluvčího Charty 77 Jana Kozlíka

Číst článek

Dodatečně připojovali pod nátlakem podpisy i další, někteří ale přicházeli i dobrovolně. K provolání se postupně připojilo skoro 7500 československých umělců. Seznamy jmen začaly právě 29. ledna vycházet v Rudém právu.

„Dnes už víme, jakým způsobem sběr podpisů probíhal. Na starosti to měly jednotlivé kulturní svazy, které sestavovaly seznamy lidí, kteří ještě nepodepsali. Snažily se je potom získat. Není možné, aby někdo, kdo se objevil v deníku Rudé právo, nevěděl, že tam vyšlo jeho jméno. Nemyslím si, že by se tam objevil někdo, aniž by to dopředu nevěděl,“ dodává historik Blažek.

Po sametové revoluci se někteří za svůj podpis pod Antichartou veřejně omluvili. Byli ale i tací, kteří tvrdili, že nevěděli, o co jde, a podepisovali jen prezenční listinu.

Kateřina Součková, Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme