Australopiték africký je mnohem starší, než se očekávalo. Může to změnit představu o evoluci lidstva
Vědci při opětovném zkoumání zkamenělých kostí nejstarších předchůdců lidí vůbec, tedy hominidech druhu Australopithecus africanus, pocházejících z naleziště v jeskynním komplexu Sterkfontein v Jihoafrické republice zjistili, že Australopiték africký je mnohem starší, než se dosud předpokládalo.
Vědci kosti nalezli již v roce 1947. Byla mezi nimi i téměř kompletní lebka pravěké jeskynní ženy - vědci ji nazývají paní Plesová - a původně odhadovali, že její druh žil na přelomu pliocénu a pleistocénu, tedy v době před maximálně 2 600 000 lety.
Moderní mozek se u hominidů zřejmě vyvinul mnohem později, než si vědci mysleli
Číst článek
Jak ale vyplývá z nové studie, která vyšla v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, je mnohem starší. Tito předchůdci lidí chodili po světě už v dobách před 3 400 000 až dokonce 3 700 000 lety.
Tím se mění celá časová osa lidské evoluce. Ukázalo se například, že se zmiňovaný jihoafrický australopiték nemohl vyvinout z druhu afarensis, jehož ostatky se našly na východě Afriky v Etiopii, a který pochází zhruba z doby něco málo přes tři miliony let zpět.
Tyto druhy žily prakticky souběžně a mohly se tedy zřejmě i křížit. Musí tedy existovat ještě starší společný předek.
Souputníky paní Plesové navíc vědci doteď považovali za příliš mladé na to, aby se mohli vyvinout v to, co nazýváme Homo genus - tedy současné lidi a jejich blízké prapředky staré lehce přes dva miliony let, jako třeba člověka zručného nebo člověka vzpřímeného.
To se ale s novými informacemi mění. S milionem let vývoje navíc už australopiték z jihoafrických jeskyní klidně může být naším přímým předkem. Představa o tom, kde se tu lidé vzali, se tím ale dost komplikuje.
V Číně se našla jedinečná lebka ‚Dračího muže‘. Pravděpodobně se jedná o takzvaného denisovana
Číst článek
Evoluční keř
Evoluční linie může být mnohem složitější a propletenější. Francouzský vědec Laurent Bruxelles, který se na nové studii podílel, to názorně shrnul pro server BBC. Podle něj si nemáme rodokmen lidstva představovat ve formě tradičního stromu, ale spíše keře.
Nelze tvrdit, že se vědci při datování původních kostí spletli. Jeskynní komplex Sterkfontein chráněný UNESCO je totiž, co se datování zkamenělých ostatků týče, problematický. Nejsou tam přehledné vrstvy sedimentů nebo sopečného popela jako v nalezišti na východě Afriky.
V jeskyních se horniny a kosti všemožně posouvají, padají z různých vrstev a mísí se s novými sedimenty. Vědci tak obvykle mají v rukou směs, kterou se snaží roztřídit. V ní jsou také ostatky více různých druhů hominidů. Při datování si pak akademici musejí pomáhat například přítomnými zvířecími fosiliemi.
Do výzkumu kostí ve Sterkonfeinu zapojil Američan Darryl Granger metodu radiometrického datování, která chybu odhalila.
Ta funguje tak, že se sedimenty kolem fosilií testují na přítomnost a množství vzácných izotopů, které se vytvářejí, když jsou horniny vystavené kosmickému záření. To znamená, když na ně působily venkovní vlivy, Slunce apod. předtím, než spadly do jeskyní. A potom jejich následný rozpad. Tohle datování je už výrazně přesnější a promíchané vrstvy sedimentů tím pádem nejsou až takový problém.
