Agent Lorenz, málo známý příběh protikomunistického odboje
Zapomenutým hrdinou studené války je Bedřich Lorenz. Kurýr západních zpravodajských služeb zemřel při přechodu našich hranic a Státní bezpečnost po delší době rozkryla síť jeho kontaktů v Československu. Složitý příběh připomene historik Martin Pulec.
Pravidelní čtenáři Rudého práva mohli být 6. května 1956 zaskočeni: v článku pod titulkem Odhalení špionážní organizace na území Československa se psalo o rozvětvené skupině „špionů“, kterou se podařilo objevit orgánům ministerstva vnitra.
Slovní obraty, použité ve zprávě, jako by navozovaly atmosféru přelomu čtyřicátých a padesátých let: agenti americké rozvědky, falešné průkazky, ilegální přechody hranic. Odmyslíme-li si ale propagandistický jazyk, zpráva má naprosto reálný základ.
Složitý příběh agenta Bedřicha Lorenze a lidí, kteří mu v Československu a v komunisty ovládané Německé demokratické republice pomáhali, objevil v archivech historik Martin Pulec. Řadu let se věnuje moderním československým dějinám, publikoval například práce o pohraniční stráži.
Varnsdorfský rodák Bedřich Lorenz (1923 – 1955) je dodnes postavou zahalenou do jisté míry tajemstvím. Datum jeho smrti je zároveň okamžikem, kdy se československé bezpečnostní orgány o jeho existenci dozvěděly – Lorenz byl zastřelen nedlouho poté, co 24. dubna 1955 odpoledne přešel severně od obce Mařenice hranici z tehdejší Německé demokratické republiky do Československa.
Riskoval svobodu, zdraví i život
Z mnoha materiálů, které u něj pohraničníci nalezli poté, co zemřel na následky postřelení, bylo jasné, že objevili kurýra některé ze západních zpravodajských služeb. „Zůstává záhadou, pro koho Lorenz informace shromažďoval. Spolupráce s americkou či se západoněmeckou tajnou službou je pouze nepotvrzenou domněnkou,“ říká Martin Pulec.
Státní bezpečnost nasadila množství spolupracovníků, použila také odposlech a rozsáhlou kontrolu korespondence u řady lidí, aby nakonec síť kolem zemřelého Lorenze rozkryla. Paradoxně pak sama tajná policie konstatovala, že „špionům“ se nepodařilo získat žádné skutečně utajované informace.
Byli souzeni pouze za snahu tyto informace získat a i tak byly tresty odnětí svobody vysoké. Zkrátila je až amnestie v květnu 1960, jeden z odsouzených zemřel ve vězení a druhý v pečovatelském ústavu.
„Lorenzova zpravodajská akce sice nemohla otřást stabilizovaným politickým systémem v Československu, přesto šlo o faktický odboj, ve kterém zúčastnění riskovali svobodu, zdraví a život,“ dodává Martin Pulec s tím, že právě Bedřich Lorenz zaplatil cenu nejvyšší. Dodnes přitom není jasné, na kterém místě v pohraničních lesích jeho tělo pohřbili.
