Kvůli nacistům utekli z Československa, tragický osud je dostihl v Belgii

Zatímco Češi a Slováci před pár dny zavzpomínali na půl století od invaze vojsk Varšavské smlouvy, Belgie si tento měsíc připomíná jiné smutné výročí. Před 76 lety začaly z této země vyjíždět první vlaky s Židy do nacistických vyhlazovacích táborů. Podle zjištění Radiožurnálu v nich byli i Židé z Československa, kteří před okupací svého rodiště našli útočiště právě v Belgii. Všichni tehdy prošli tranzitním táborem v Mechelenu.

Mechelen (Belgie) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Seznam lidí z transportů. | Foto: Filip Nerad | Zdroj: Český rozhlas

„V roce 1942 dostali mé dvě sestry a bratr příkaz dostavit se do tábora. Bratr nechtěl. Přesvědčoval otce, že může obstarat falešné doklady. Otec ale trval na tom, aby příkaz poslechli a šli,“ líčí na záznamu v mechelenském muzeu holokaustu Esther Löwenwirthová.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Filipa Nerada z Mechelenu

Tehdy jí bylo 12 let a své sourozence už nikdy neviděla. Později dostal stejné předvolání i její otec. Ani on se už nevrátil. Rodina Esther Löwenwirthové pocházela z Československa, i když ona sama se už narodila v Antverpách.

Stejný osud jako její příbuzné potkal i rodáka z Mukačeva Simona Apfeldorfera. Tomu se dokonce podařilo z jeho prvního transportu utéct. „Vyskočil z vlaku, ale nacisté ho chytili. Podruhé odjel s transportem číslo 24,“ doplňuje pro Radiožurnál historička z Dokumentačního centra holokaustu Laurence Schramová.

Shromažďovací tábor pro Židy

Centrum sídlí v Mechelenu hned naproti muzeu v bývalých kasárnách, které nacisté za druhé světové války přeměnili na tábor pro transporty Židů a Romů z Belgie. „Oficiální název zněl shromažďovací tábor SS pro Židy a byl součástí plánů na konečného řešení židovské otázky.“

Kasárna - pojmenovaná po belgickém generálovi z první světové války Émilu Dossinovi - vybrali nacisté podle mechelenské historičky pro jejich polohu, velikost a snadnou kontrolu.

„Budova stojí na půli cesty mezi Antverpami a Bruselem, kde byly největší židovské komunity v Belgii. Vedly k ní koleje a byla dostatečně velká. SS do ní mohlo v případě potřeby umístit přes 2000 lidí. V neposlední řadě ji bylo jednoduché hlídat. Stačili k tomu venku tři strážní. Celá zadní strana je zazděná a nejsou tam dveře ani okna.“

V rozlehlém uzavřeném komplexu s vnitřním nádvořím jsou dnes kromě dokumentačního centra také byty. Za druhé světové války tu tehdejší nedobrovolní nájemníci podle Laurence Schramové strávili zpočátku jen pár dní. Později tu museli vydržet až několik měsíců.

„Byly tu velké hygienické problémy. Také násilí bylo na každodenním pořádku. Nacisté se snažili internované zlomit fyzicky i morálně od první chvíle, kdy přišli do tábora.

Pryč vedla cesta jen v nákladních vagonech směřujících na východ. „Odjedlo odsud 24 898 Židů do Osvětimi. Přežilo jich jen 1218.“

Takové štěstí neměl ani další Čechoslovák Leo Baum. Do Belgie se dostal potom, co ho nacisté po křišťálové noci propustili z koncentračního tábora Buchenwald. Chtěl se vystěhovat do Argentiny. Odplout ale už nestihl.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme