Přesně před 80 lety přijel do vyhlazovacího tábora Belžec první velký transport židovských vězňů
Před 80 lety přijel do vyhlazovacího tábora Belžec v nacisty okupovaném Polsku první velký židovský transport. Začala tak operace Reinhard. Od března do prosince 1942 ve vyhlazovacím táboře Němci v plynových komorách zavraždili téměř půl milionu lidí. Hrůzy tábora přežilo jenom několik jednotlivců.
„Ve vagóně nebylo slyšet jediného slova. Nikdo se spolu nebavil, nikdo neutěšoval plačící ženy, nikdo nezastavoval vzlykání dětí. Všichni jsme věděli – jsme na naší cestě k jisté a hrozné smrti. Přáli jsme si, aby to už bylo za námi,“ popsal ve svých knižních pamětech příjezd do vyhlazovacího tábora Belžec Rudolf Reder.
Sám se do vyhlazovacího tábora dostal v srpnu 1942. O pár měsíců později se mu podařilo utéct a jeho svědectví se po válce stalo v procesu s dozorci klíčové.
„Spustil svoji klamnou řeč a vždy to samé. Lidé na chvíli jásali, viděl jsem záblesk naděje v jejich očích. Naděje, že půjdou do práce. Ale už o chvíli později byly malé děti odděleny od svých matek,“ píše Reder v pamětech.
Málo přeživších
„Ze všech těch čtyř táborů - tedy Belžec, Sobibor, Treblinka i ten Majdanek - se svědectví dochovalo opravdu pomálu. Bavíme se o ohromném množství lidí, kteří zde zahynuli. Je to něco přes 1,25 milionu obětí, které byly zavražděny v těchto táborech. Je to hrstka, která byla schopna podat vůbec nějaké svědectví,“ vysvětluje Radiožurnálu historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd.
Tábory Belžec, Sobibor a Treblinka zřídili nacisté pro potřeby Operace Reinhard. Plán na vyhlazení židů na okupovaném polském území dostal název po hlavním strůjci takzvaného konečného řešení Reinhardu Heydrichovi.
„Začátek Operace Reinhard na jaře 1942 je spojen se snahou o co nejrychlejší zničení lidských životů. Proto taky můžeme vidět, že do Belžecu přijíždí od 17. března 1942 do zhruba poloviny dubna nějakých 70 až 80 tisíc lidí z oblasti Lublinu a Lvova,“ dodává historik.
Svědectví
O tom, co se v táboře Belžec děje, podal zprávu už během války paradoxně příslušník SS Kurt Gerstein. V létě 1942 přijel do tábora na inspekci. Na vlastní oči viděl selekce i následné vraždění v plynových komorách.
Od konference, kde nacisté přišli s plánem na vyhlazení Židů, uplynulo 80 let
Číst článek
„Byl natolik otřesen, že sepsal takzvanou Gersteinovu zprávu. Tu poslézel předa přes Švédsko do neutrální ciziny, takže se už aspoň tyhle první informace, co se skutečně reálně děje na východní frontě, podařilo dostat ke Spojencům. Ale byly tak neuvěřitelné, že tomu v podstatě nikdo nechtěl věnovat pozornost,“ vysvětluje historik Kyncl.
„Svět tomu nechtěl uvěřit. Nedovedl tomu uvěřit. I četné zprávy o ukrutnostech v koncentračních táborech, o utrpení židů - braly se na vědomí, ale lidská obraznost byla příliš slabá, aby si je uvědomila jako strašnou skutečnost,“ zní jako připomínka z dochované nahrávky.
Na konci roku 1942, kdy se vývoj války začal obracet proti Německu, spustili nacisté ve vyhlazovacích táborech Akci 1005.
„Úkolem zvláštních jednotek, které byly vyslány z Berlína, bylo odstranit veškeré stopy po těchto táborech a po všech místech, kde došlo k hromadnému vraždění lidí. Takže měly za úkol ty velké masové hroby vykopat a ta těla, která tam byla, tak ty měly za úkol zničit,“ dodává Kyncl.
V roce 2010 byl z vraždy židovských vězňů obviněn bývalý šéf dozorců v táboře Belžec - devětaosmdesátiletý Samuel Kunz. Ze svých zločinů se nakonec zpovídat nemusel, zemřel krátce před prvním soudním líčením.
