‚Jsme s vámi, buďte vy v duchu s námi.‘ Před 78 lety začalo Pražské povstání a vypukl boj o Český rozhlas
Postup spojeneckých vojsk, zprávy o postupné německé kapitulaci a taky sebevražda nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Tyhle události vedly před 78 lety k vypuknutí Pražského povstání proti německým okupantům. Bylo živelné a důležitou roli v něm sehrálo rozhlasové vysílání.
„Maminka jednou šla nakoupit a přišla z nákupu a říkala, že je revoluce a strhávají německé nápisy,“ vyprávěla pro projekt Paměť národa Libuše Beranová.
Pražské povstání odstartoval tehdejší rozhlasový hlasatel Zdeněk Mančal, ráno 5. května 1945 se rozhodl vysílat místo němčiny v češtině.
„Začínal jsem ráno v šest hodin. A začínal jsem tím česko-německým hlášením času, jak jsem řekl: ‚Je sechs hodin.‘ A to už byl takový první počátek toho, jak si lidé začali všímat, že se něco skutečně asi připravuje a bude v rozhlase něco dít,“ vzpomínal na to později.
K tomu začal rozhlas hrát v té době zakázané písně a postupně přidal i výzvy k odporu proti Němcům. Historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu ve vysílání už dříve mluvil o tom, že s tím Němci úplně nepočítali.
„Povstalci vycházejí z ilegality a začínají obsazovat ty klíčové body, jako je telefonní ústředna, městská hlavní pošta a v okamžiku, kdy obsazují budovu Českého rozhlasu, tak dochází ke střelbě, protože do té doby jsou Němci zaskočeni těmi akcemi českých policistů, vojáků a povstalců,“ vysvětluje. Tím začal boj o Český rozhlas.
‚Voláme všechny Čechy‘
„Prosíme českou policii, voláme vojsko, voláme všechny Čechy na pomoc do Českého rozhlasu,“ vysílal rozhlas. Éterem znělo taky volání o pomoc v cizích jazycích - angličtině nebo ruštině. Povstalci stavěli barikády a ulicemi Prahy byla po několik dnů slyšet silná střelba a výbuchy.
Odvaha se nehodila. O osudech protagonistů Pražského povstání s autorem dokudramatu Dudkem
Číst článek
„Bratři spolubojovníci, Československá armádo, vytrvej! Nad námi hřmí kulomety a protipancéřové pěsti. České ruce hájí stanoviště rozhlasu. Jsme s vámi, buďte vy v duchu s námi,“ zaznělo v té době z vysílání rozhlasu.
Ti, kteří nebojovali, se museli ukrývat. Byla mezi nimi i Doris Bartoníčková, která o tom mluvila pro Paměť národa. „Byl vyhlášen nálet. První, co jsem popadla, byl kufříček a panenka a do kufříčku pro tu panenku jsem dávala, hlavně aby měla něco, aby jí nebyla zima,“ popisuje.
V Praze se tvrdě bojovalo několik dní. Povstání definitivně skončilo 9. května 1945 po příjezdu Rudé armády a den po bezpodmínečné kapitulaci Německa.
