‚Ztroskotanci a samozvanci.‘ Článek, který rozpoutal mediální kampaň proti Chartě 77, vyšel před 45 lety
Protistátní, protilidový a demagogický hanopis. Tak popisoval prohlášení Charty 77 článek s titulkem Ztroskotanci a samozvanci, který před 45 lety vyšel v komunistickém Rudém právu. Začala tak kampaň proti signatářům Charty 77. V té českoslovenští disidenti upozorňovali na nedodržování lidských práv v Československu a vybízeli komunisty k dialogu. Poté, co se Charta objevila v západních médiích, se snažil režim činnost disidentů bagatelizovat.
„‚Nenadávej na zrcadlo, máš-li křivou hubu,‘ praví jedno moudré lidové přísloví zcela jednoznačně. Jednoznačně pro určité životní situace, v přeneseném smyslu pak i pro tu, která v posledních dnech nahrála západním novinářům k tomu, aby opět skloňovali na stránkách svých listů Československo ve všech pádech. Narežírovaná spontánnost, s jakou začali, nenechává nikoho na pochybách o tom, kde jsou pravé kořeny takzvané Charty 77. Zcela jasně to vysvětluje dnešní komentář Rudého práva s podtitulkem Ztroskotanci a samozvanci.“
O článku v Rudém právu referovaly v komentáři 12. ledna 1977 taky večerní Rozhlasové noviny: „Havel, Kohout, Hájek, Vaculík, Kriegel, Šilhán, Patočka, Drtina, Černý, Mlynář a jim podobní renegáti a zrádci, chtějí budit dojem – a buržoazní propaganda to podporuje ze všech sil – že prý jde o hlas z nitra Československa. Ale jejich morální profil, jejich činnost za posledních 10, a u některých i za posledních 30 let, jasně dokazují opak.“
Text samotné Charty 77 československé sdělovací prostředky nezveřejnily. Rudé právo, ze kterého citujeme, ve svém komentáři reagovalo na prohlášení, které oficiálně známé nebylo.
Ve Varšavě odhalili pamětní desku věnovanou Václavu Havlovi. Je na ní jeho výrok o pravdě a lásce
Číst článek
„Pro antikomunistické centrály má však toto panoptikum stále ještě svou ‚cenu‘. V těchto studenoválečnických štábech dobře vědí, že už nelze ohlupovat lidi báchorkami o tom, jak ‚bolševici jedí děti‘. Omlela se nejedna antikomunistická veteš, nejeden buržoazní ‚komunistobijec‘ vyšel z módy. A tak najímají nové ‚bojovníky‘ z řad zbytků poražené buržoazie, různých odpadlíků, amorálních a deklasovaných živlů a pro všechny ty se teď našlo i nové módní slovo ‚disidenti‘.“
Kampaň proti signatářům
Podle historika Milana Bárty z Ústavu pro studium totalitních režimů ale bylo lidem v Československu jasné, že se jedná o režimní propagandu.
„Ten článek fakticky můžeme zařadit do nějakého kontextu komunistické propagandistické mediální tvorby, která začala už v 50. letech. Režim se obával rozšíření Charty i určité konfrontace s ní, protože Charta nebyla organizací rezistentní, ale organizací, která s režimem chtěla vést dialog. Nechtěla překračovat zákony, chtěla postupovat v mezích zákonů, na což režim nebyl připraven. A tak se snažil zahájit nějakou kampaň proti členům Charty,“ říká pro Radiožurnál.
Řvala na esenbáky a syna brala na protesty. ‚Zůstala jsem sama sebou i během režimu,‘ říká chartistka
Číst článek
Noviny, televize i rozhlas pak zveřejňovaly stanoviska, která Chartu odsuzovala. Mezi nimi prohlášení organizací i jednotlivých lidí, kteří se vyjadřovali ze strachu i z přesvědčení.
„Událost, která pobouřila všechny poctivé lidi v naší republice, komentuje hrdina socialistické práce, tavič z Vítkovic Železáren a strojíren Klementa Gottwalda Josef Kalabus: ‚To se vezme notná dávka lží a výmyslů, důkladně se všechno promíchá, přidá se ostré koření a případně špinavé sliny emigrantů, ale je při tom důležité nenechat směs vychladnou, protože by ztratila na chuti‘.“
Mediální kampaň proti zakladatelům a signatářům Charty 77 pak vyústila ve vznik dokumentu později známého jako Anticharta. Na shromáždění v Národním divadle ho 28. ledna 1977 podepsaly stovky známých osobností.
