Symbol Pražského povstání i srpna 1968. Československý rozhlas začal před 85 lety vysílat ze současné budovy

Před 85 lety, 10. prosince 1933, našel Československý, respektive Český rozhlas svůj definitivní domov, kde sídlí až dodnes. Slavnostně totiž začalo vysílání z budovy na tehdejší Fochově (dnešní Vinohradské) třídě. Šlo o první objekt, který byl postavený s ohledem na potřeby vysílání rozhlasu.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Začátky vysílání Radiojournalu, jak se tehdy rozhlas jmenoval, byly náročné. Nejprve se vysílalo z pražských Kbel ze stanu vypůjčeného od skautů. Právě odtud se 18. května 1923 poprvé ozvalo známé: „Haló, haló.“ Podmínky zde ale byly náročné. Ve stanu se nacházelo jen pár beden, pianino, židle, které se bořily do měkké půdy, a samozřejmě dřevěný stojan pro mikrofon, u kterého se střídala hlasatelka i hudebníci.

OBRAZEM: Haló, haló. Československý rozhlas začal vysílat před 94 lety ze stanu půjčeného od skautů

Číst článek

Všechna hudba se totiž hrála živě, protože jeden ze tří otců zakladatelů rozhlasu Miloš Čtrnáctý odmítal hrát reprodukovanou hudbu z gramofonových desek a také tehdejší populární hudbu – jazz. Kvůli správnému zvuku museli někteří hudebníci dokonce stát na bednách. S nastupující zimou pak přišel další problém – stan se nedal vytápět. Proto museli někteří hudebníci hrát v rukavicích.

V roce 1924 se rozhlas přestěhoval do čtyřpokojového podkrovního bytu v budově poštovní nákupny na Fochově třídě (budově se později začalo říkat Radiopalác). V březnu 1925 se během jediné noci přestěhoval rozhlas do sousední budovy nakladatelství Orbis. V roce 1927 zřídil Radiojournal také studia v Národním domě na Vinohradech.

Význam i role Československého rozhlasu ve společnosti postupem času rostly. Z toho důvodu rozhodl stát, který se stal v roce 1925 majoritním vlastníkem do té doby soukromé společnosti Radiojournal, o výstavbě důstojného sídla. Investorem se stalo ministerstvo pošt a telegrafů.

To začalo na takzvaném Seidlově poli kousek nad Národním muzeem na Vinohradské třídě stavět budovu, která měla sloužit jak potřebám ministerstva, tak rozhlasu. Nakonec od tohoto záměru upustilo a budova byla dostavěna a otevřena již pouze jako rozhlasová.

Známý architekt

Stavba probíhala od roku 1927 do roku 1932. Autorem návrhu byl známý funkcionalistický architekt Bohumil Sláma, se kterým mělo ministerstvo dobré zkušenosti. Důkazem toho jsou třeba poštovní budovy v Kladně i v Praze (Střešovice, Vršovice).

OBRAZEM: Před 90 lety začal Československý rozhlas vysílat z Národního domu na Vinohradech

Číst článek

Sedmipatrová budova si zachovala své základní dispozice až dodnes. Sláma se musel vypořádat s přísnými stavebními limity, které mu neumožňovaly postavit vysokou budovu.

Objekt tvořil mírně nepravidelný čtverec o stranách kolem 60 metrů; křídlo do dnešní Vinohradské mělo sedm pater s mezipatrem, ostatní tři křídla měla čtyři, respektive tři poschodí; jak se zvedal terén v Balbínově ulici, bylo do východního křídla vloženo polopatro a mezipatro. Ve vnitřním prostoru jsou vestavěna studia, na sálové Studio 1 navazuje blok menších a středních studií s režiemi.

Konstrukční systém budovy je ocelový skelet s cihlami obezděnými pilíři. Stropy nesou  ocelové nosníky, na kterých jsou žebrové železobetonové desky a keramické tvarovky. Obvodové stěny i příčky jsou zděné. Stavba je funkcionalistická nejen svým výrazem, ale i konstrukcí a původní dispozicí. 

Po stopách báječných mužů na rádiových vlnách: kdo založil a kdo zachraňoval Radiojournal

Číst článek

Laboratoř a pošta

V nové budově Československého rozhlasu nechyběla třeba laboratoř, transformační stanice, zvukotěsná nahrávací studia s nejmodernější technikou své doby, ladírna hudebních nástrojů a veškerá administrativa včetně ředitelství.

Přestože byla budova dostavěna už v roce 1932, k jejímu slavnostnímu otevření došlo až 10. prosince 1933. Zahájení bylo spojeno s oslavami výročí deseti let od prvního vysílání. Účastnil se jich i národní socialista a ministr pošt a telegrafů Emil Franke.

Kromě rozhlasu v budově ale sídlil také poštovní úřad. Dodnes je to patrné v Balbínově ulici, kde se nachází menší vchod, kterým se chodilo do pobočky pošty. Její existenci připomínají také zamřížovaná okna v současné jídelně Českého rozhlasu. Budova se majetkem Československého rozhlasu stala až v roce 1943.

Petr Jadrný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme