Legionář, který maloval akvarely ze Sibiře. Redaktor Radiožurnálu se vydal po stopách neznámého autora
„Strejda Štěpán byl legionář, válčil na Sibiři a doma měl dva obrazy zasněžených ruských nádraží podepsané pouze J. Charvát. Jdu po stopě.“ Takhle začalo detektivní pátrání reportéra Lubomíra Smatany po dvou legionářských akvarelech, jejich autorovi a případných potomcích. Je to ale pátrání osobní, protože Štěpán Šedivý je jeho prastrýc.
Dva akvarely zasněžených sibiřských nádraží si pamatuju od dětství. Visely v domě prarodičů na prosklené verandě s vůní prosychajícího dřeva, kde jsem nejraději spal. Jejich atmosféra se mi natolik líbila, že jsem je nakonec podědil. Když jsem si je zase po delší době prohlížel, napadlo mě, že vlastně nevím, jak se ke strejdovi Štěpánovi dostaly. Podepsané byli pouze J.Charvát. Tak jsem po něm začal pátrat. Co kdyby měl potomky a třeba je těch obrazů víc. Po sto letech jsem si ale nedával moc šancí.
Neznámý legionář namaloval dva obrazy zasněžené Sibiře. Reportér Radiožurnálu Lubomír Smatana pátrá po jejich původu
„Máme databázi všech legionářů, kde jsou základní informace o tom, kdy narukovali, kde padli do zajetí, v jakém sloužili pluku. Záznamy většinou končí rokem 1920, když byli demobilizováni,“ vysvětluje Michal Rak z Československé obce legionářské, která databázi spravuje a posílá mě do Ústředního vojenského archivu v pražské Ruzyni. „Tam mají poslužní spisy legionářů a je tam víc detailů.“
Začal jsem tedy pátrat na portálu www.legie100.com, kde jsou ovšem Charvátů s křestním jménem začínajícím na ‚J‘ desítky. Michal Rak poradil, ať se dívám na stejnou jednotku, ve kterém sloužil Štěpán Šedivý. V pátém střeleckém pluku jsem nakonec vytipoval dva, s tím, že jeden byl malíř pokojů. Ten se podle archivu narodil v obci Kvaň na Rokycansku.
Zavolal jsem tamnímu kronikáři Zdeňku Kastnerovi, ze kterého se vyklubal nadšený badatel a ten mě ujistil, že jsem na správné stopě. „Mám evidenci sčítání lidu z roku 1921 a tam jsem hledal dům, kde Charvátovi bydleli. Jenže on zmizel, tak mi dalo práci, zjistit kam. Na internetu jsou ale rodné listy a v tom jeho bylo připsáno ‚odhlášen z církve ve farním úřadu Slaný‘. Tak jsem hledal ve Slaném.
Náhoda, nebo záměr?
Pak už to bylo snadné. Z ‚J.‘ Charváta už byl Josef Charvát, který přesídlil do Loun, kde žil a maloval. V muzeu jsem se dozvěděl, že jeho obrazy má vnuk, režisér Josef Císařovský (1952). Ofotografoval jsem oba akvarely se sibiřskými motivy a vyrazil do Prahy. „To znám, to je nádherné,“ raduje se vnuk legionáře při pohledu na obraz. „Děda to maloval podle deníku, který si na Sibiři vedl. Namaloval těch akvarelů zhruba padesát a potom z nich ještě maloval oleje.“
Rusové se vraždili mezi sebou a vymlouvají se na československé legionáře, říká historik Stehlík
Číst článek
Společně s režisérem porovnáváme obrazy a zjišťujeme, že třeba na oleji ze stanice Berikulskaja chybí jeden ešalon (vlaková souprava pozn.red.). „V deníku je napsané, kde a kdy to maloval a co tam dělal,“ říká Císařovský, který před lety deník zpracoval a vydal v nákladu dvě stě kusů. „Natočil jsem o dědovi i dokument na základě deníkových záznamů.“
Josef Císařovský s bratrem, malířem Tomášem Císařovským, společně uspořádali svému dědovi v Lounech výstavu, kde umělecký dokument promítali. Legionář Josef Charvát zemřel v roce 1960 za nejasných okolností. „V té době trpěl duševními obtížemi a před Vánocemi šel do kina na válečný film Smrt si říká Engelchen. Vrátil se rozrušený, doma měli plynová kamna, tenkrát se svítilo jedovatým svítiplynem. Buď plyn pustil záměrně, nebo to byla nešťastná náhoda.“
Jak se dostaly akvarely Josefa Charváta do rukou prastrýce Štěpána Šedivého, jsem ale už nezjistil. V legionářském deníku o něm nepíše. Ještě mám doma cestovní truhlu, se kterou strýc cestoval na parníku Amerika z Vladivostoku domů. Na sibiřském dřevě je podepsaný i legionář, který truhlu vyrobil. Po jeho stopách se možná také někdy vydám.
