Objev diplomatického pasu komunisty Štěpána naznačuje snahu prolomit izolaci Československa
Jeden ze symbolů normalizačního komunistického režimu v Československu Miroslav Štěpán se na konci 80. let zúčastnil dvou parlamentních zahraničních cest na Západ. Vzácné cesty tehdejších pohlavárů do USA, Velké Británie a Irska pomohl osvětlit Štěpánův diplomatický pas, který se našel tři dekády po revoluci. Okolnosti nálezu i kontext zahraničních cest pro iROZHLAS.cz objasňuje historik Prokop Tomek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
„Je to velká náhoda. Při vyklízení jednoho sekretariátu Socialistického svazu mládeže na Praze 1 vypadl ze starého nábytku tento diplomatický pas,“ popisuje okolnosti objevu historik, odborník na poválečné československé dějiny a ředitel Odboru výzkumu a vzdělávání v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Prokop Tomek.
Že šlo o naprosto náhodný objev ilustruje i to, že se našel pouze samotný pas, žádné jiné dokumenty. Nešlo o objev žádného archivu.
Doba plná protikladů. Před 30 lety se konala jediná povolená opoziční demonstrace za komunismu
Číst článek
Na konci 80. let působil Štěpán jako předseda zahraničního výboru Sněmovny lidu, pro což byl dobře vybaven – mluvil rusky, anglicky i španělsky. Z toho důvodu se také účastnil dvou zahraničních cest na Západ, které mohly narušit diplomatickou izolaci Československa.
V diplomatickém pasu měl tři víza. Jedno vystavilo velvyslanectví USA v Praze v červnu 1988 na cestu do Spojených států kvůli rozhovorům s Kongresem USA a návštěvě československého velvyslanectví ve Washingtonu. Druhé a třetí vystavilo britské velvyslanectví a úřad Irské republiky pro cestu v květnu 1989 do obou těchto zemí.
„Že by byli na Západě přijímáni naši političtí představitelé na státních návštěvách, to se neodehrávalo příliš často. Byly to pokusy, jak třeba na parlamentní úrovni trošku prolamovat ledy a otevírat Československo zejména ekonomicky,“ popisuje Tomek.
Obě cesty dokumentoval i tehdejší tisk. O první cestě informovalo Rudé právo: „Další setkání ve Washingtonu (…) Českoslovenští poslanci hovořili i o diskriminaci naší země ze strany USA v hospodářství.“ O druhé cestě je ve stranickém tisku pasáž popisující, jak se českoslovenští poslanci setkali s irským prezidentem, členy parlamentu, předsedou irské komunistické strany a navštívili i tehdejší společný československo-irský strojírenský podnik, zmiňuje článek ÚSTRu.
Komunistický pohlavár
Miroslav Štěpán byl jednou z nejvýraznějších postav posledních let československé komunistické vlády. Patřil mezi mladou generaci, která však přišla zřejmě až příliš pozdě na to, aby dokázala upadající režim probrat.
Akce P. Komunisté se pokusili zlikvidovat řeckokatolickou církev v Československu
Číst článek
V 70. letech působil jako tajemník pražského Socialistického svazu mládeže, v letech 1977-1986 byl předsedou Mezinárodního svazu studentstva. Vrcholných funkcí dosáhl v posledních dvou letech režimu, v roce 1988 se stal členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.
„Jeho postava mezi komunistickými funkcionáři vyčnívala. Byl relativně mladý, patřil k perspektivním kádrům, jak se tehdy říkalo. Proto byl výrazný. Zpočátku se také zdálo, že je otevřený novější, modernější a pružnější politice,“ popisuje historik Tomek.
„Zdálo se, že by mohl být jedním z těch, kteří u nás prosadí doktríny glasnosti a perestrojky, se kterými v SSSR přišel Michail Gorbačov. Ale Štěpán nedokázal opustit pozice socialismu, takže nemohla nastat taková změna jako v SSSR,“ domnívá se historik z ÚSTRu.
Poslední dva roky československého komunistického režimu zřejmě byly o trochu otevřenější, to ale bylo dáno tím, že rostl všeobecný tlak veřejnosti, změna nešla z vedení strany. „Perestrojka se v československých podmínkách brala dosti vlažně. Na přestavbu režimu nebyla velká ochota.“
Historik dodává, že jedním z důvodů bylo, že u většiny tehdejší komunistické garnitury převládal určitý strach z uvolnění poměrů. Báli se, že by mohl přijít druhý rok 1968.
Agent Lorenz, málo známý příběh protikomunistického odboje
Číst článek
„Tímto strachem naopak Štěpán nebyl vázán. Projevilo se to například v roce 1988, kdy jako městský tajemník KSČ v Praze povolil nebo přispěl k povolení demonstrace na Škroupově náměstí,“ připomíná první povolenou demonstraci, která proběhla na Den lidských práv 10. prosince 1988 na pražském Žižkově.
Demonstrace se zúčastnilo zhruba pět tisíc lidí a promluvili na ní disidenti Václav Havel, Rudolf Battěk, Václav Malý nebo Ladislav Lis. Marta Kubišová zazpívala hymnu a jednotliví řečníci například vyzvali k ukončení komunistické vlády.
Zřejmě nejznámější událost spojená se Štěpánem pochází z posledních dnů před pádem komunismu, když jej 23. listopadu 1989 při projevu v ČKD vypískali dělníci. „Velice neopatrně je přirovnal k nedospělým studentům, doslova dětem. Prohlásil, že děti nebudou měnit funkce ve státě. Nepochopil, že změnu si nepřejí jenom studenti, ale že ji masově chtějí i dělníci, což zakrátko potvrdila generální stávka,“ popisuje historik Tomek.
V těchto dnech přišel Štěpán o všechen vliv, funkce i perspektivu. 20. listopadu opustil Ústřední výbor KSČ, 7. prosince byl ze strany vyloučen a 22. prosince zatčen a obviněn z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele za to, že v průběhu Palachova týdne nařídil použít proti davu demonstrantů slzný plyn a vodní děla.
Jako jeden z mála vysokých představitelů KSČ byl odsouzen a vězněn. Z původního čtyřletého trestu si odseděl něco přes rok.
Když mu v prosinci 1989 zanikl poslanecký mandát, měl pas vrátit, což se však nikdy nestalo. „Nikdo ho v té době pravděpodobně nevyžadoval. Mohl například nahlásit, že dokument ztratil,“ uvažuje historik.
Miroslav Štěpán zemřel v březnu 2014 ve věku 68 let.
