Zrádce v československé armádě na prahu války. Edmund Kalmár dodával informace nacistům

Do 30. let vstoupil svět v mimořádně tíživých podmínkách, které souvisely s velkou hospodářskou krizí. Toho dokázali bravurně využít nacisté v sousedním Německu, kteří poukazovali nejen na zátěž splácení německých reparací, ale i na potupné postavení Německa v rámci geopolitických vztahů a bídu obyvatel státu. Svět se pomalu blížil k dalšímu válečnému střetnutí. Obavy demokratického Československa narůstaly a bylo třeba na ně reagovat.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Českoslovenští vojáci při manévrech | Zdroj: Wikimedia Commons | CC0 Public domain (5008269)

Nástup Adolfa Hitlera do čela německého státu v roce 1933 nevěstil nic dobrého.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak to bylo doopravdy s Edmundem Kalmárem?

„S Výmarskou republikou mělo Československo korektní vztahy. Přesto, že se o sousední státy zpravodajská služba zajímala, nebyla pro Čechoslováky operační oblastí a platilo to i naopak. Ale po roce 1933 se to změnilo a od roku následujícího velení československé armády počítalo s možností válečného konfliktu,“ konstatuje host pořadu, historik Jiří Plachý. S tím souvisely zvyšující se a měnící se nároky také na práci zpravodajských služeb.

Zrádce existuje, ale ne u nás

Na podzim roku 1937 byla československá zpravodajská služba upozorněna agentem A-51 na to, že existují velmi důležité zprávy, které byly vhozeny do německých vlaků a tím se dostaly do Německa. Ty obsahovaly údaje o mobilizačních opatřeních, opevňovacích pracích a krytí hranic.

Z umývače oken ministrem obrany. Život Luboše Dobrovského vypadal jako na horské dráze

Číst článek

„To byly velmi důležité informace, které by mohly znamenat smrt tisíců lidí,“ konstatuje Plachý.

Pátrání se rozjelo, do hledáčku zpravodajské vyšetřující služby se dostal kapitán generálního štábu působící v Hradci Králové, jednatřicetiletý důstojník Edmund Kalmár.

„Podezřelý nejprve vůbec nebyl, ale na nádraží v Chebu si ho všimli dva českoslovenští policisté a těm ho předal německý kolega. Zapíral a to, že se jeho cesta nedostala do hlášení nadřízeným, vysvětloval tím, že se k výletu rozhodl až na poslední chvíli,“ popisuje historik.

Do Hradce Králové se vypravil plukovník zpravodajské služby František Moravec, který později uvedl: „Nezískal jsem si žádné přátele v době, kdy jsem tento případ vyšetřoval. Všichni moji kolegové na různých velitelských stupních, s nimiž jsem o tom hovořil, souhlasili, že zrádce skutečně existuje a musí být dopaden. Jakmile jsem však začal klást konkrétní otázky o konkrétních osobách, atmosféra vždy znatelně ochladla. Každý velitel si byl jist, že špión nemůže být jeden z jeho důstojníků.“

Možná i proto, že žádný velitel nechtěl být osočen, že je vlastně neschopný. Následovalo rozsáhlé pátrání, které nemělo obdoby. Odpovídalo rozsahu informací, které se k nacistům dostalo a které byly mimořádného významu.

Odměnu nedostal

Po sérii výslechů se Edmund Kalmár přiznal. Odůvodnil to tím, že byl kvůli svému maďarskému původu v československé armádě šikanován. Některé indicie by tomu mohly i nasvědčovat, ovšem jeho profesní pozice a dráha byla právě v uniformě československého důstojníka. Dodával, že ho k trestné činnosti nikdo nesvedl a neobdržel za své informace nikdy žádné peníze.

Doznal se k podání celkem tří špionážních zpráv v období roku 1937. Soudní rozsudek zněl: trest smrti provazem. Potvrdil ho následně i Nejvyšší vojenský soud a poprava proběhla 29. dubna 1938. Zúčastnil se jí i plukovník František Moravec, který posléze uvedl: „Kalmár šel pevným krokem bez váhání a strachu.

Přežila bombardování, poté ji s rodinou odsunuli. ‚Děti mě každý den mlátily,‘ vzpomíná Cäsarová

Číst článek

Když mu kat dal oprátku na krk, postavil se do pozoru a zvolal: ‚Eljen a Haza! Ať žije má vlast!‘ Byl to statečný voják. Dal však svůj život za věc, která nakonec stála 32 miliónů lidí život a která připravila cestu pro zotročení jeho pravé i duchovní vlasti, Československa a Maďarska.“

Na podzim pak končí svou éru prvorepublikové Československo, přichází tzv. Mnichovská dohoda a březen roku 1939 definitivně ukončil i existenci okleštěného státu. „Ironií je, že německé zpravodajské služby se o autorovi těchto tří významných zpráv dozvěděly až po okupaci. Tento případ je významný tím, že Kalmár neobdržel žádnou odměnu a zrádcem se stal ze svých sobeckých zájmů,“ konstatuje historik Plachý.

Pořad V československé armádě na prahu války nebyl spolupracovník nacistů?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Jiří Plachý a režii měl Michal Bureš.

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme