Lhostejnost, ztráta nejbližších i pocit viny z přežití. Návrat židů z koncentračních táborů nebyl lehký

S podlomeným zdravím a traumatickými vzpomínkami. Tak se po válce v květnu 1945 vraceli do Československa židovští vězni z osvobozených koncentračních táborů. Transporty do lágrů začaly na podzim 1941, přes 70 tisíc českých Židů skončilo ve vyhlazovacích táborech, jako byla Osvětim. Ti, kteří zůstali naživu, se po návratu museli vyrovnat se ztrátou nejbližších i lhostejností lidí.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

S podlomeným zdravím a traumatickými vzpomínkami. Tak se po válce v květnu 1945 vraceli do Československa židovští vězni z osvobozených koncentračních táborů (ilustrační foto) | Zdroj: Reuters

„A tak jsem v Holicích vylezla z vlaku, po třech letech. A nic se nezměnilo. Jako by vůbec žádná válka nebyla. A já jsem chtěla křičet: ‚Lidi, já jsem zpátky! Já nepoznávám nikoho, nikdo nepoznává mě.‘“ Hana Sternlicht prošla za války Terezínem a Osvětimí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Židé vracející se po válce z koncentračních táborů se vyrovnávali s lhostejností i pocitem viny z přežití. Více si poslechněte v reportáži Lucie Korcové

V koncentračních táborech nacisté zavraždili velkou část její rodiny - včetně obou rodičů. V květnu 1945 jí bylo pouhých 15 let a musela se postavit na vlastní nohy, jak popisovala pro projekt Paměť národa.

S podobnou situací se musela vyrovnat i teprve čtrnáctiletá Hana Drori. „Po válce, když už jsme byli volní, to byl snad ten nejhorší čas pro mě, duševně. A když jsme vůbec na to přišli, že jsem zůstala sama z celé rodiny, že se nikdo nevrátil. A bylo mi jasný, že tedy musím začít bez ničeho docela sama. Tak to bylo hrozně těžké,“ popsala.

Problém s občanstvím

Židé, kteří se do Československa vraceli z koncentračních táborů, často čelili také lhostejnosti svého okolí. „To, co sledujeme, není ani tak nenávistný antisemitismus, ale lhostejnost, naprosté nepochopení toho, že tito lidé prošli opravdu peklem,“ upozornila Radiožurnál historička Kateřina Čapková z Ústavu pro soudobé dějiny.

Paradox dějin: Mezi hrdiny druhé světové války se pohybovali také udavači. Skončili před lidovými soudy

Číst článek

Ti, co přežili, byli po válce v obrovské nejistotě, jestli vůbec získají československé občanství. To se týkalo především migrantů z Podkarpatské Rusi, kterou anektoval Sovětský svaz. Podle smlouvy mezi Sověty a Československem totiž mohli o občanství požádat pouze lidé, kteří byli české nebo slovenské národnosti.

„A odvíjelo se to od sčítání obyvatel v roce 1930, kdy byla i možnost volby národnosti židovské. Což samozřejmě mnozí z těchto lidí využili a tím pádem teď neměli nárok na československé občanství,“ dodává Kateřina Čapková.

Pocit viny z přežití

Bylo tak pro ně těžké získat zaměstnání, neměli nárok na restituci majetku nebo zdravotní a sociální pojištění. A to v době, kdy řada z nich trpěla podlomeným zdravím z válečných útrap.

Na tři stovky Čechoslováků odvlečených do sovětských gulagů. Jejich osudy mapuje nový web

Číst článek

V ještě horší situaci se podle Čapkové ale ocitli ti, kteří v roce 1930 zaškrtli národnost německou. „Tito lidé navíc zažívali každodenně neuvěřitelné ústrky a ponižování. Jakmile by někdo slyšel, že mluví německy, tak by se mohli stát i terčem fyzického napadení,“ popisuje.

Mnoho přeživších trpělo navíc vlastními vnitřními démony. Především pocitem viny za to, že právě oni zůstali naživu. „Já jsem přežila. Nemohu říct, že jsem z toho byla šťastná. A myslím, že skoro všichni z nás, co jsme přežili sami, tak si to celý život vyčítáme,“ vzpomínala pro Pamět národa Hana Trávová.

V roce 1946 žilo na území Čech, Moravy a Slezska podle Rady židovských náboženských obcí zhruba 24 000 židů. Někteří se ale následně rozhodli odejít do ciziny - buď za příbuznými, nebo do nově vznikajícího státu Izrael.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme