Ne všechny válečné zločiny byly potrestány. Velitel, který dal zastřelit americké letce, zmizel

Už během druhé světové války bylo zcela zřejmé, že zločiny proti lidskosti jsou tak hrozivé, že bude po jejím skončení zcela zásadní je pojmenovat a také potrestat. Celý tento záměr ale nebyl jednoduchý na provedení. Známý je Norimberský soudní tribunál, před kterým stáli hlavní představitelé nacistického Německa, zločinů a zločinců bylo ale mnohem více. Jejich objevování je tématem i současné badatelské práce historiků.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Norimberský proces - obžalovaní | Foto: National Archives and Records Administration

Zámek v Konopišti byl v období protektorátu centrem velení jednotky SS a v okolí se nacházel rozsáhlý výcvikový prostor. Proč byl právě tam, vysvětluje host pořadu Jak to bylo doopravdy Českého rozhlasu Plus historik Vojtěch Kyncl.

Přehrát

00:00 / 00:00

V dubnu 1945 vzlétly americké bombardéry nad území Protektorátu Čechy a Morava. Útočit měly na Karlovy Vary a Ústí nad Labem. Napadla je ale německá letka a za několik minut sestřelila pět letadel. Američané byli zajati, vyslýcháni a poté popraveni.

„Celý zámek byl velmi výhodně položen, navíc byl zrekonstruovaný a byl to celkově příjemný prostor pro zřízení takového velitelství vojenské jednotky. Prostor okolo byl jedním ze třech největších výcvikových středisek v protektorátu Čechy a Morava,“ řekl Českému rozlasu Plus Kyncl.

Tři týdny před koncem války se nacistům podařilo sestřelit několik amerických letounů, bylo to krátce po poledni 19. dubna 1945. Letadla – těžké čtyřmotorové bombardéry typu Boeing B -17 byly nazývány Létajícími pevnostmi. „Nad protektorátem se objevovaly stále častěji, aby bombardovaly především průmyslové objekty,“ říká Kyncl.

Američtí letci byli zajati. Pravidla zacházení s válečnými zajatci byla mezinárodními dohodami stanovena, ale praxe se často lišila, jak uvádí britský historik Keith Lowe v knize Zdivočelý kontinent.

„Aby se zabránilo zneužívání mocenské rovnováhy, mezinárodní společenství vypracovalo v roce 1929 třetí ženevskou úmluvu. Ta nejen zakazovala kruté nebo ponižující zacházení s válečnými zajatci, ale také stanovovala podmínky jejich ubytování, stravování a péči o ně. Během druhé světové války však všechny strany tato pravidla porušovaly tak často, že velmi brzy ztratila veškerý význam. Německá armáda válečné zajatce popravovala, ponižovala a nechávala hladovět,“ píše Lowe.

B-17 "Sally B", jediná letuschopná létající pevnost v Evropě | Foto: Jiří Hošek | Zdroj: Český rozhlas

Devět zastřelených bylo pohřbeno na hnojišti

Nacisté z Konopiště se k zajatým americkým letcům chovali přesně tak, jak neměli. Velitel jednotky generálmajor Alfred Karrasch vydal rozkaz, další esesmani rádi spolupracovali a po mučení bylo devět amerických letců zastřeleno. Jejich hrobem se pak stalo hnojiště.

„Bezprostředně po jejich sestřelení bylo vyhlášeno pátrání, ale teprve v prosinci roku 1946 byla těla objevena. Po nálezu byly kontaktovány úřady československé policie a poté byla kontaktována americké mise. Pomocí oblečení a identifikačních známek pak byla zjištěna totožnost mrtvých,“ vysvětluje Vojtěch Kyncl.

„Pro československé vyšetřovatele byla vina zcela jasná, a to už od roku 1946. Ale další informace do případu vnesla až 60. léta. Tehdy jeden z účastníků vypovídal, co se tehdy stalo. Vypovídal proto, že byl přesvědčen, že on sám není ničím vinen," dodal Kyncl. Alfred Karrasch ale zcela zmizel a nikdy se ho nepodařilo vyslechnout.

Snaha vyhnout se potrestání nebyla ničím neobvyklým. Keith Lowe píše: „Většina Němců se považovala za oběti, nikoli za pachatele – oběti nacismu, svých vůdců, kteří nedokázali válku vyhrát, bombardování, pomsty Spojenců, poválečného nedostatku, a tak dále.“

Může se to zdát absurdní, Kyncl ale vysvětluje: „Nacisté byli od roku 1933 přesvědčováni, že válka bude vinou někoho jiného. A oni nakonec prohráli, oni obětovali své syny, obětovali svůj národ a nebyli schopni porazit zdivočelý Východ.“

Adolf Hitler na Pražském hradě, 15. 3. 1939 | Foto: Bundesarchiv | Zdroj: Bundesarchiv, Bild 183-2004-1202-505 / CC-BY-SA 3.0

Odloženo k ledu

Vyšetřování válečných zločinů je dlouhý a náročný proces, v rámci kterého se i po více než sedmdesáti letech objevují nové a zcela zásadní informace. I když k potrestání viníků už zřejmě dojít nemůže. Otázkou je, zda byl zájem, aby některá soudní řízení vůbec neproběhla, tak jak se to stalo v případu Konopiště.

V Berlíně zneškodnili půltunovou bombu z války, evakuace paralyzovala centrum

Číst článek

Vojtěch Kyncl je přesvědčen, že zcela jasně ano. „Šlo o to nepotrestat válečné zločince, protože tím by se dal signál, že je lépe se dát do služeb východních zpravodajských služeb, aby nedošlo k jejich odhalení. A druhý důvod byl, že Západní Německo si nemohlo dovolit další skandály, a tak tyto případy dávali takzvaně k ledu."

„Při současném bádání jsme zjistili, že Západní Německo skutečně oddalovalo procesy jakéhokoliv rázu a orientovalo se pouze na velké trestní celky, jako byla například Osvětim nebo jiné velké koncentrační tábory. Východní Německo neprovádělo nikdy systematické pátrání po válečných zločincích, ale velmi kooperovalo s československou Státní bezpečností. To vedlo i k odsouzení několika válečných zločinců k trestu smrti, a to bylo v 70. letech, tedy třicet let po válce,“ dodal Kyncl.

Důvody, které vedly státy k tomu, aby se zločiny nevyšetřovaly či vyšetřovaly velmi liknavě, byly různé a mohou být pro nás také jistým zamyšlením, kdy platí, že účel světí prostředky. A tak lze pouze slovy historika Vojtěcha Kyncla konstatovat, že naprostá většina odhalených a dobře prozkoumaných zločinů potrestána nebyla. Stejně jako vraždy amerických letců na Konopišti.

Brána vyhlazovacího tábora v Osvětimi | Foto: Kacper Pempel | Zdroj: Reuters

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme