Rusové se vraždili mezi sebou a vymlouvají se na československé legionáře, říká historik Stehlík

Českoslovenští legionáři v Rusku i po sto letech leží v žaludku mnoha lidem. Vandalové poškozují jejich pomníky, ruské úřady nespolupracují na jejich obnově a údržbě a v Česku kritizují legionáře například členové komunistické strany. Na vině je podle vojenského historika a ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka elementární neznalost faktů. V rozhovoru pro Radiožurnál řekl, že ruští i čeští kritici nemají relevantní informace.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

U Samary se předpokládaly několikatýdenní boje, jenže legionáři je porazili za šest hodin. Vlastní ztráty měli třicet mužů, Rusů padlo 1500, dalších tři sta se utopilo v močálech.Tuhle prohru nemohou Rusové dodnes zkousnout, říká Stehlík | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Proč mají legionáři u některých lidí špatnou pověst?
„Špatná“ pověst legionářů u části české a naprosté většiny ruské veřejnosti pramení z toho, že ani jedna skupina nemá relevantní informace k tomu, jak se tam legionáři ocitli, co v Rusku dělali a proti komu bojovali. Je to nesmysl a elementární neznalost faktů.

I dnes dochází v Rusku k rozbíjení památníků legionářů. ‚Jde o elementární neznalost,‘ říká Stehlík

Číst článek

Co tam tedy dělali?
Částečně šlo o krajany, kteří se v Rusku usadili už v 19. století, třeba volyňští Češi. Pak tam byla velká skupina lidí, kteří přišli do Ruska před první světovou válkou – učitelé, inženýři, obchodní zástupci takových firem, jako byl třeba Laurin&Klement. Když vypukla válka, tak v Kyjevě vznikla roku 1914 vojenská jednotka Česká družina a tihle lidé se do ní přihlásili.

Co je k tomu vedlo?
Byl to idealismus, chtěli bojovat za osvobození českých zemí, ukončit tři sta let trvající porobu po Bílé hoře a podobně. Mezitím probíhala válka, ruská carská armáda se probila do Karpat skoro až na území východního Slovenska. Do jejích rukou padaly tisíce zajatců rakousko-uherské armády včetně Čechů a mnozí z nich se později přihlásili do československých legií.

Takže bojovali na ruské straně?
Bojovali v té době v ruských uniformách carské armády proti Rakousku-Uhersku, za osvobození vlasti, tedy Čech a Slovenska.

Hotový, ale nevztyčený pomník legionářů v Samaře | Zdroj: Československá obec legionářská

V ruských uniformách za Rusko bojovali i u Zborova?
Jistě. Malé dobrovolnické jednotky se postupně rozrostly až na brigádu o síle čtyř tisíc mužů a v červenci 1917 u Zborova dosáhly velkého vítězství. Byli nasazeni jako podpůrná jednotka, ale nakonec to byli právě oni, kteří prorazili přes tři linie rakousko-uherských zákopů, zajali víc vojáků, než měli sami, ukořistili obrovské množství zbraní a munice.

Najednou si ruští představitelé uvědomili, že tady mají v době všeobecného rozkladu a demoralizace ruské armády schopné vojáky ochotné bojovat za nějakou ideu. Proto dala ruská oficiální místa pokyn, že je možné nabírat v zajateckých táborech vojáky do československých legií.

Legionáři odevzdali zbraně

Jak rychle se vojáci hlásili?
Nábor byl enormní, na podzim 1917 to bylo čtyřicet tisíc mužů. Nábor pokračoval, ale zasáhl do něj bolševický převrat (Říjnová revoluce, pozn. red.), který zásadně ovlivnil dění v první světové válce. A role bolševického vůdce Lenina, která je všeobecně známá v zahraničí, ale u nás jsme si to ještě neřekli.

Sněmovna se distancovala od výroků Filipa o českých legionářích. Proti byli pouze komunisté

Číst článek

Co máte na mysli?
Lenin vedl bolševický převrat, ale musel se do Ruska dostat a to organizovala a finančně podporovala německá zpravodajská služba. Ta předpokládala, že pokud dojde v Rusku k bolševickému převratu, Rusko se vnitřně rozvrátí, přestane válčit a Německo si na západní frontě vyřídí účty s Francií a Velkou Británií. O tom se v Rusku nesmí mluvit.

Vyšel Němcům tah s Leninem?
V podstatě ano. Bolševici uzavřeli separátní mír s Rakousko-Uherskem a Německem a zavázali se, že z Ruska propustí statisíce válečných zajatců – Rakušanů, Němců a Turků – na západ. Ti pak měli jít na západní frontu bojovat proti Francii a Velké Británii. A tady přichází na scénu legionáři, kteří se náhle ocitli v zemi, která neválčila. Uzavřeli s bolševiky mír s tím, že se nebudou do ničeho vměšovat a pojedou na západní frontu. Tam ale nemohli přes válečné linie a museli po Transsibiřské magistrále na východ až na druhý konec světa. A dokonce odevzdali zbraně.

Utajené krásy Česka: Legiovlak připomíná klíčové momenty naší historie. Muzeum tvoří tematické vozy

Číst článek

Proč začali legionáři v Rusku znovu bojovat?
Bolševici dávali přednost vlakům se zajatci na západ a nepouštěli legionáře na východ. Byla to jen otázka času, kdy se něco semele. To se stalo v Čeljabinsku. Legionáři museli zachránit své zadržené velitele, obsadili město a obyvatelé je okamžitě vítali jako osvoboditele. Tak to paradoxně vypadalo ve stovkách měst, kde měli lidé plné zuby rudého teroru bolševiků.

Přichází rozkaz z Moskvy, že každý legionář přistižený se zbraní v ruce má být zastřelen, a to legionáři pochopili jako vyhlášení války. Tím, že legionáři obsadili magistrálu, také zastavili dopravu zajatých Němců a Rakušanů na západní frontu a zřejmě o několik měsíců zkrátili válku.

Poškozený základ pomníku v Novokujbyševsku | Zdroj: Československá obec legionářská

Ale na magistrále museli začít znovu bojovat?
Musím zdůraznit, že ani za této situace nechtěli legionáři ovlivňovat dění v Rusku. Oni se potřebovali probít na východ do Vladivostoku a dostat domů. Říkali: „My si prorazíme cestu vlastním pořádkem“.

Falešné obvinění Čechoslováků

V čem byli legionáři lepší vojáci než Rusové?
Ruská armáda ještě nebyla konsolidovaná, formovala se teprve proti legionářům. U Samary stála proti legionářům trojnásobná přesila, v lidech, ve zbraních, kulometech. Předpokládaly se několikatýdenní boje, jenže legionáři je porazili za šest hodin. Vlastní ztráty měli třicet mužů, Rusů padlo 1500, dalších tři sta se utopilo v močálech. Naši dokázali vytvořit paniku, obešli je, zaútočili ze všech stran. Bylo to fenomenální vítězství, na které se tady během komunismu muselo zapomenout. Tuhle prohru nemohou Rusové dodnes skousnout. Proto se nám nepodařilo zrealizovat pomník, který už je v Samaře dávno připravený.

‚V tátově legionářském saku chodil brácha do hospody,‘ vzpomíná syn legionáře

Číst článek

Tohle Rusové vědí?
Vědí, ale samozřejmě začnou vykládat, jak legionáři vraždili všechny počínaje civilním obyvatelstvem. Byl jsem tam mockrát ještě jako ředitel odboru pro válečné veterány a v řadě případů jsem se ptal: „Vy tady popisujete nějaké vraždění, tak kdy se to stalo.“ Oni odpověděli, že to ví naprosto přesně, a řeknou datum. A já můžu jen říct, že v té době byl nejbližší Čechoslovák osm set kilometrů daleko. „To jste si tady vraždili vy sami mezi sebou. Dělali jste neuvěřitelná zvěrstva a ono je velice pohodlné to hodit na Čechoslováky.“ Ale Rus by přece Rusovi vlas na hlavě nezkřivil...

Takhle jste jim to říkal, tímto tónem?
Ano. Jsou místa jako Samara, kde je odpor neuvěřitelný. Samara byla vždycky bílá, ale ve skutečnosti po roce 1920 bolševici obyvatelstvo vyvraždili a vysídlili. Noví přistěhovalci k tomu nemají žádný vztah a žijí z legend, které jim někdo navyprávěl. Jako u nás v Sudetech. Máme fotky ze Samary, jak legionáře lidé oslavují s květinami. Taková pravda se jim dneska nelíbí.

Takže nechtějí obnovit hroby z jejich pohledu pro zločince?
To je komické. Třeba ve městě, kde chceme vybudovat pomník, je na kasárnách současné ruské armády pamětní deska generála bílé armády, který tam velel našim (Bílá armáda –příslušníci skupin bojujících v Říjnové revoluci a za následující občanské války v letech 1918 až 1920 proti Rudé armádě za obnovení carství, pozn. red.). Takže velitel byl Rus a to je v pořádku, ale jednotky jsou české a jsou to zločinci. Jeho oslavují jako úžasného ruského vojevůdce a Čechoslováky zatracují. Dneska nemají problém s bílými. Mají problém s Čechy, kteří je tam drtivě poráželi.

Výkonní manažeři a podnikatelé

Jak je možné, že byli legionáři tak úspěšní, přitom velitelé nebyli vojáci, ale většinou civilisté?
Zřejmě projevili přirozený talent a organizační schopnosti, které nemohli rozvinout v poměrně rigidní rakousko-uherské armádě. Navíc celá řada velitelů – a to i v současných armádách – je hodně teoretická. Vymyslí pro každou situaci pět řešení. Všechna jsou dobrá, ale je nutné se pro některé včas rozhodnout. Legionáři se rozhodnout uměli a šli do toho.

Před sto lety se českoslovenští legionáři vydali domů. Strastiplná cesta stála mnohé život

Číst článek

Mě spíš fascinuje, jak velitelé dokázali všech 65 tisíc mužů nakrmit, obléct, vyzbrojit a převážet tisíc kilometrů sem tam po Sibiři.
Připočtěte ještě dvě stě tisíc koní, které bylo potřeba nakrmit a převážet. Jeden z problémů byl, že Čechoslováci měli úplně stejné uniformy jako Rusové, jen bez hvězdy. Proto docházelo k omylům a ke ztrátám na životech. Proto armáda nakoupila látky v Japonsku, dovezla na Sibiř, otevřela továrnu, zaplatila místní lidi a do několika měsíců měli vojáci nové uniformy.

Jaké továrny tam legionáři otvírali?
Cokoliv, co potřebovali. Třeba doly. Potřebovali uhlí do lokomotiv, továrnu na makarony, několik pivovarů, dokonce měli tak špičkové odborníky a znalosti, že si sami vyráběli očkovací séra. Znamenalo to vyrábět, skladovat, hlídat a distribuovat po magistrále dlouhé čtyři tisíce kilometrů. To si nikdo dneska nedovede představit.

Opravená hlavy na pomníku v Kultuku po jejím uražení | Zdroj: Československá obec legionářská

Kde se vzali tihle výkonní manažeři?
Tam byl armádní intendant, který shromažďoval zásoby, a druhý, který je distribuoval. Jeden byl středoškolský profesor dějepisu, druhý číšník. Nákupčí jezdili pro maso třeba do Číny. Přeprava se lišila podle ročního období. V létě hnali dobytek podél tratí, kde byly speciální farmy. Pro místní hlídače se používal výraz „cowboy“ a před nájezdy loupeživých band to hlídali naši vojáci. V zimě dobytek poráželi na centrálních jatkách a zmrzlé maso vozili podle potřeby.

Dvě československé republiky

Kde na to brali peníze?
Když pokryli svoje potřeby, dodávali ostatním. Například šili uniformy pro bílou armádu a jiné jednotky. Vytvořili vlastní poštovní službu, která přepravila miliony zásilek. Samozřejmě ji využívaly i spojenecké armády. Legionáři vydávali knihy, časopisy, deník, dokonce v několika jazykových mutacích. Československý deník měl náklad deset tisíc výtisků. Založili tiskovou agenturu, její zprávy kvůli hodnověrnosti přebíraly světové tiskové agentury, to nikdo v Rusku neuměl. Mě jako historika fascinuje, že prováděli sběr dokumentárních materiálů už tam a vlastně první dějiny legií psali ještě na Sibiři.

Nezávislé Československo se zrodilo v Rusku. Legionáři vydobyli republice skvělou pověst

Číst článek

Je něco, co legionáři obstarat neuměli?
Co neměli, to si vyrobili. Když se legionáři potřebovali nalodit ve Vladivostoku na lodě, museli mít doklady. Jenže legionáři žádné neměli, tak pro všechny vytiskli legální cestovní doklady s ověřenými údaji a fotografiemi. Vybudovali vlastní spořitelnu, kam si vojáci ukládali peníze. Měli takzvanou „Vkladní knížku vojáka Střádala“ a za vklady hned od vzniku republiky v roce 1918 ručil stát.

Člověku se ani nechce věřit, co všechno organizovaná skupina Evropanů na Sibiři dokázala.
Mně se velmi líbí popis jednoho novináře v americkém dobovém tisku, který napsal, že na podzim roku 1918 vznikly dvě československé republiky. Jedna ve středu Evropy a druhá na Sibiři, která byla čtyři tisíce kilometrů dlouhá a šest metrů široká. Československé legie, to byl stát ve státě.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme