Druhá republika měla být z naší historie raději vymazána, míní historik Balík
Druhá republika trvala jen několik měsíců – od konce září 1938 do poloviny března 1939 –, přesto nejde o období dějin, na které vzpomínáme zrovna s nadšením. Edvard Beneš považoval „mnichovské trauma" za své velké selhání. „Bezpochyby ho těch pět dní, kdy zůstal ve funkci, mrzelo,“ tvrdí historik.
Sice jsme měli vládu i parlament, ale podle historika Jana Holzera „byly definitivně opuštěny i ty zbytky liberálních postupů v hospodářské sféře. Rekonstruován byl pluralitní stranický systém, zcela změněna měla být i dosavadní pomýlená ,benešovská‘ zahraniční politika“.
Pohled na období od podzimu 1938 do jara 1939 v československých dějinách dnes nabízí pořad Jak to bylo doopravdy
Pokud k tomu přičtete omezení některých občanských práv a svobod a perzekuční opatření směrem k židovským spoluobčanům, ztrátu části území státu, obyvatel, dopravních cest a hospodářského zázemí, byla to bezpochyby složitá situace.
Symbolem druhé republiky bylo i jednání prezidenta Edvarda Beneše a pak „mnichovské trauma“ společnosti – Beneš to totiž považoval za své velké selhání.
Trápil se tím, že nedokázal zabránit postupné likvidaci státu, a jeho výčitky pak byly „hnacím motorem“ snah o obnovu Československa. Tehdejší mezinárodní situace ale byla složitá a přínos pokračování míru v rámci výsledků tzv. Mnichovské konference v září 1938 byl pouze otázkou několika měsíců. Tehdy se ale také ukázalo, jak se nevyplácí zlu ustupovat.
„Adolf Hitler totiž nechtěl jen nějaké ústupky, chtěl překreslit celou Evropu, což napsal už ve 20. letech ve svém manifestu Mein Kampf,“ upozorňuje historik Balík.
Beneš má plán: aeroplán
Edvard Beneš setrval ještě několik dní ve své prezidentské funkci – 5. října 1938 ve svém rozhlasovém projevu oznámil, že se vzdává prezidentského úřadu. Zároveň národ ujistil, že „neopouští loď v bouři“.
Odcházení československých prezidentů. Abdikace kvůli zdraví se střídaly s převraty a smrtí v úřadu
Číst článek
„Nebyl mužem, který by se rozhodoval okamžitě, nedělal zbrklá rozhodnutí, ale když pochopil, že je v bezvýchodné situaci, tak už 17. den po abdikaci odletěl i s manželkou na Západ. Prý to byla jeho první cesta letadlem,“ dodává historik. Dobový humor jeho cestu popisuje říkankou: Beneš má plán, jmenuje se aeroplán.
Beneš byl prezidentem druhé republiky jen pět dní. „Ale bezpochyby ho těch pět dní, kdy zůstal ve funkci, mrzelo,“ tvrdí historik. „Tím totiž tento stát legitimizoval. V exilu pak přišel na nápad, že cokoli od 30. září 1938 do konce války ,se právně nestalo‘,“ dodává.
Smyslem této jeho konstrukce bylo, aby byl prezidentem státu po konci 2. světové války a tak navázal na prvorepublikové Československo. Svým protivníkům tak ale jen dodal „munici“, protože se začali ptát, jak to, že nic neudělal, když byl ještě hlavou státu.
Návrat k první republice už ani nebyl možný – a jen se hledal viník. A našel se v Benešovi, v jeho politice a vlastně i celé první republice, což bylo označeno za selhání, které republiku dovedlo do války.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli neměla být druhá republika raději vymazána z historie, Stanislav Balík odpovídá:
„Měla. Bylo to rozhodnutí poválečné, které vznikalo už během konfliktu. Bylo to období, které poválečnou historii komplikovalo a nešlo říct, že nám to udělali Němci – udělali jsme si to totiž sami, ale snažili jsme se z toho jen vyvinit. Druhá republika nám určitě nepomohla, byla to riskantní hra. Zamlčené se totiž vrací. Jako národ si dodnes neseme několik takových nezpracovaných momentů.“
Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.
