Nacistické archiválie na dně Černého jezera a další. Československé fake news v dobách komunismu

Někdy se může zdát, že fenomén fake news je novodobou součástí našich životů, našeho veřejného života. Ale když se podíváme do historie, nalézáme jednu fake news za druhou.

Jak to bylo doopravdy Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Československá televize natáčí akci potápěčů na Šumavě – údajný nález nacistického archivu v bednách na dně Černého jezera (3. července 1964) | Foto: Zdeněk Havelka | Zdroj: ČTK

Právě československá Státní bezpečnost patřila k těm nejefektivnějším šiřitelům, jak píší Miloš Gregor a Petra Vejvodová ve své knize Nejlepší kniha o fake news.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si, jak to bylo doopravdy

„Dezinformace aktivně využívaly všechny strany bojující ve světových válkách a v mnohem větší míře našly uplatnění také ve válce studené, kde této praktice zcela jednoznačně vévodily zpravodajské služby Varšavské smlouvy, včetně Československa. Není od věci zmínit, že českoslovenští dezinformátoři patřili mezi světovou špičku.“

Jednou z akcí byl úžas vzbuzující nález archiválií nacistů na Šumavě na dně Černého jezera v roce 1964. „Major Jiří Stejskal a major Ladislav Bittman se snažili krátce po vytvoření speciálního dezinformačního pracoviště ovlivnit dění v tuzemsku i v zahraničí. Tak vznikla akce Neptun a sovětský náčelník dezinformací tuto akci velmi obdivoval,“ vysvětluje host pořadu Jak to bylo doopravdy, historik Pavel Žáček.   

Od nápadů příslušníků StB nebylo daleko k vlastní akci, včetně informací pro veřejnost. Sami členové StB napsali zprávu pro tehdejší Československou tiskovou agenturu a pro Československou televizi se vyjádřil také tehdejší ministr vnitra Lubomír Štrougal.

„Šumavský nález má vpravdě historický význam. Jde o část materiálů z jednotlivých úřadoven Říšského hlavního bezpečnostního úřadu, v materiálech byly nalezeny i údaje týkající se agentů a konfidentů gestapa,“ řekl tehdy.

„Štrougal věděl, že je to výmysl, a věděl i to, že dané materiály nejsou z československých archivů, ale ze Sovětského svazu. Šlo o vysoký stupeň utajení, ale pro celý východní blok bylo velmi výhodné atakovat Spolkovou republiku Německou a vnitropoliticky se měl vyvolávat v občanech duch revanšismu,“ říká Žáček. „Byla to jedna z nejúspěšnějších akcí tohoto typu rozvědky před rokem 1968 a byla dávána za vzor i jiným službám v rámci sovětského bloku,“ dodává.

Směrnice StB

Celá řada akcí typu fake news byla vedena dle konkrétní směrnice Státní bezpečnosti, která mimo jiné doporučovala, že je vhodné „využívání věrných napodobenin dokumentů vysoce postavených a významných osob, dokumentů různých organisací či vládních úřadů. Diskreditace osob, organisací a záměrů nepřátel. Desinformování nepřátel, demoralisace jednotlivců i celých skupin, šíření dezinformačních zpráv, dezorganizace institucí, indiskrece.“

Přinesl konec války kýženou svobodu? ‚Jedna totalita skončila, druhá už se drala k moci,‘ říká historik

Číst článek

Koncem 80. let byla takovou diskreditační akcí snaha znevěrohodnit prof. Františka Janoucha, který žil v exilu a byl představitelem Nadace Charty 77. Jinými byly akce proti rozhlasové stanici Rádio Svobodná Evropa, ale můžeme s jistou nadsázkou konstatovat, zda celým sledem dezinformací nebyla celá desetiletí komunistického státu.

„Ale tyto praktiky najdeme ve všech historických období na nejrůznějších místech, připomeňme třeba i počátek 2. světové války s událostmi v Polsku. V minulosti byl nositelem fake news člověk, agent, třeba i dvojitý, trojitý. V současnosti jsou nositelem nejrůznější sítě, které využívají nové technologie. A je třeba se s tím vyrovnávat například kritickým myšlením,“ konstatuje Pavel Žáček. 

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme