Mohou feministky za současnou pracovní povinnost žen? ‚Je to mýtus,‘ vysvětluje historička
Spravedlivé odměňování žen za jejich práci a adekvátní profesní uplatnění nejsou jen současná témata – sahají totiž hluboko do minulosti, zejména ve spojení s ženským hnutím feministek. Dává se jim dnes za vinu nemožnost výběru, protože pak musely z finančních důvodů pracovat úplně všechny. Ne proto, že by se všechny chtěly realizovat nebo že je to bavilo, ale proto, aby uživily sebe a své rodiny. O 20. století se říkává, že bylo stoletím ženy.
Žena prý má mít „pět P“ – jedno z nich je pracovitost, která byla vyžadována s její tradiční rolí. Měla se dobře vdát, dobře vést domácnost, pečovat a vychovávat děti.
To podle historičky Dany Musilové souviselo „s diferencovaným postavením, dělbou práce mezi mužem a ženou, která byla od pravěku. Žena vykonává práci v domě či okolo něj. Muž vycházel na lov či za jinou aktivitou“.
Historička popisuje i změny, které přicházejí ve druhé polovině 19. století: „Ženy začaly ve větším počtu vstupovat do průmyslových podniků, což souvisí s mechanizací a nástupem strojů. Jednotlivé země pak začaly – dřív či později – potlačovat dětskou práci, kterou ale bylo potřeba nahradit. Ženy tak nastupují do továren.“
Péče o nemocné
Jsou profese, kde ženy působí už od středověku – péče o nemocné či chudé. V historii najdeme příklady žen – dnes bychom je nazvali manažerky – jako byla Zdislava z Lemberka či Polyxena z Lobkovic.
Postupně se ženy objevovaly v roli studentek, ale i učitelek, lékárnic. Až pak přicházejí do oborů přírodovědných či technických.
Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy
Číst článek
„Po studiích měly problém se prosadit. Muži měli obavy z konkurence, což nepřiznali, a hledaly se tak různé zástupné důvody – například že ženy jsou méně inteligentní, méně fyzicky odolné či že sezením u knih si budou ohrožovat plíce a tím se sníží jejich schopnost reprodukce,“ popisuje Musilová.
S nástupem žen do pracovního procesu, s jejich touhou po vzdělání a seberealizací, také s jejich rovnoprávným občanským postavením souvisí feminismus. Obsahuje řadu ideologických směrů a na scéně se objevuje koncem 19. století.
Historička vysvětluje důvody jeho vzniku: „Ženská avantgarda dospěla k názoru, že kolektivním úsilím lze dosáhnout svého cíle lépe než jednotlivým odporem. Podobné to bylo i u dělníků. Obě skupiny byly menšinové – nikoli počtem, ale z hlediska práv.“
V průběhu let se měnily hlavní cíle, důležitým prvkem pak bylo meziválečné období, kdy se feministické hnutí internacionalizovalo, byly zakládány různé mezinárodní výbory.
Z českého prostředí nelze nezmínit výjimečnou ženu, kterou byla Františka Plamínková, reprezentantka naší země v mezinárodních organizacích.
Obě války pak zásadně změnily postavení žen – najednou musely muže zcela nahradit. Období socialismu a komunistického vedení státu přináší takřka plnou zaměstnanost žen – ať z důvodů ryze finančních, či jejich vlastní seberealizace.
S tím souvisel i výkon zaměstnání a profesí, které byly dřív vnímány jako výhradně mužské.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli jsou feministky odpovědné za pracovní povinnost žen, Dana Musilová odpovídá: „Ne, nejsou. Ženská práce je produktem moderní a postmoderní společnosti. Tento mýtus souvisí s tím, že ženská práce svět převrátila a už nebyl takový jako dřív. Možná že se toho obávaly i samy ženy, takže se hledal viník.“
Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu.
