Před 75 lety odeslala vláda spojencům důležité memorandum, chtěla podporu pro odsun Němců
Splňte své sliby, podpořte odsun Němců z Československa. Tak by se dalo ve zkratce shrnout memorandum, které před 75 lety - 3. července 1945 - odeslala československá vláda spojeneckým velmocím. Už od prvních dní osvobození probíhal v zemi takzvaný divoký odsun, který si vyžádal tisíce obětí. Vláda v čele s Edvardem Benešem si uvědomovala nutnost vyřešit situaci organizovaně ve spolupráci se spojenci.
Na konci října 1946 odjel z Karlových Varů poslední transport sudetských Němců.
Poslechněte si reportáž Lucie Korcové o memorandu vyzývající k odsunu Němců z Československa
Tehdejší československý ministr vnitra Václav Nosek ve svém projevu upozornil, že právě ve Varech přijali v dubnu 1938 henleinovci Karlovarský program. Tím zradili český národ a otevřeli cestu k mnichovské dohodě.
„Je po dlouhých staletích opět český a slovenský národ jediným pánem nad svojí zemí, nad jejím bohatstvím a nad svým osudem,“ prohlásil Nosek.
„Otázku poválečného odsunu Němců řešili spojenci od začátku 40. let. Po atentátu na Heydricha v květnu 1942 a následných odvetných, tragických událostech v Československu se Velká Británie poprvé vyjádřila k dalšímu osudu menšin ve státech okupovaných Německem,“ vysvětluje Radiožurnálu historik Jan Němeček z Historického ústavu Akademie věd.
Britové si jasně uvědomili, že už se nechtějí vracet k tomu, co bylo přijato po první světové válce, tedy k principu mezinárodní ochrany menšin. Ale že se tato otázka bude řešit jinak – transfery.
Když Sověti odcházejí… Jak zachytily rozhlasové mikrofony odsun sovětských vojsk?
Číst článek
„Po dohodě s Velkou Británií přislíbily Československu podporu odsunu Němců také Spojené státy a Sovětský svaz. Jak válka mířila k vítěznému konci, rozprostřely se ale před spojenci další problémy - třeba s potrestáním válečných zločinců. Proto československou vládu na začátku roku 1945 vyzvali, aby s realizací odsunu počkala až na souhlas spojeneckých velmocí. Už s prvními dny osvobození došlo ale v zemi k takzvanému divokému, neorganizovanému odsunu,“ upozorňuje Němeček.
,Byly to obrázky dost smutné‘
V mnoha ohledech šlo spíše o divokou mstu, které padli za oběť i nevinní - o život přišlo více než 20 tisíc lidí.
Řádění revolučních gard zažil v Teplicích Vladimír Nechyba, který na události později vzpomínal pro projekt Paměť národa: „Nejvíce začali vyhánět Němce, kteří tam zůstali, což byli samí staří lidé nebo děti, protože mladí byli pryč na frontě. Byly to obrázky dost smutné.“
Příběh osady Morgenland: Poprvé ji srovnali se zemí Švédi, zanikla ale až s poválečným odsunem
Číst článek
Události v Československu zaznamenali i spojenečtí diplomaté. Bylo zřejmé, že vyřešení německé otázky se nedá déle odkládat.
Podle historika Jana Němečka si závažnost situace uvědomovala i československá vláda, proto 3. července 1945 poslala spojencům memorandum. V něm se odvolala na sliby, že spojenci podpoří odsun Němců z Československa.
„Memorandum je vlastně východiskem pro rozhodující krok. Věc je předložena Postupimské konferenci, která sice primárně jedná o Německu, ale součástí jednání je i otázka odsunu Němců. Tady přichází to hlavní a zásadní rozhodnutí o odsunu,“ vysvětluje Němeček.
Československá vláda pro něj musela připravit podmínky v podobě dekretů prezidenta republiky. Druhý, tentokrát už organizovaný odsun začal v lednu 1946. Československo opustilo přes 1,5 milonu mužů, žen a dětí německé národnosti.
